Caleb Isaiah Burton's apartment

„Nepřekvapuje mě to. Ani jedno…“ řekne upřímně na její slova, která byla sotva zarážející. Sice skutečně neměl přehled o podprsenkách, ale nijak ho nezarazilo, že ji prostě někde čmajzla – stejně jako by se jednalo o onu džínovou bundičku nebo rifle, co měla na sobě. A to, že mu chtěla vzít peníze? „Proč myslíš, že je tu tak málo… drobností? Nebyla bys poslední.“ Jeho byt dřív sem tam nějakou výzdobu měl, ale ta postupně mizela, až ho docela bavilo sledovat, která věc se ztratí jako první a která bude následovat, když jim jednotliví lidé, co se sem tahali, oceňovali. Někde úspěšněji, někdy méně. Na počítače si nikdo z nich netroul už jen z toho principu, že to byla velmi viditelná ztráta, a peníze schoval dobře – konkrétně do pelíšku pejska. Takže jí to neměl za zlé a už jen to, že se přiznala, muselo stát zatraceně hodně odvahy. Platidlo jejího pobytu zde si sice neujasnili, ale to mu bylo upřímně docela putna – už jen z toho principu, že ho nepotřeboval. Dělal to pro ni – i pro sebe, protože to byla dlouhá doba, kdy s někým strávil delší čas, v jeho společnosti, jakkoli to bylo nebezpečné po stránce emoční. Nechá ji odcapkat zpět do koupelny, aby se mohla upravit a navlíknout do jeho košile… Která na ní vypadala stejně fantasticky jako tehdy, přestože byla zbitá, zničená jako něžná panenka, na které si někdo vybil vztek. To mu pro tenhle moment však nevadilo, protože to, co viděl? To se mu stejně líbilo. Ironicky to dá najevo nikoliv zíráním, ale tím, že rychle těkne pohledem stranou, aby se něčemu podobnému, co hravě hrozilo, naopak vyhnul. „Do hodiny budu zpátky,“ přikývne a zároveň to těmito slovy slíbí. Jak dlouho taky může zabrat nakoupit jídlo a nějaké oblečení? Stejně si nakonec našla způsob, jak se mu odměnit – polibkem. Ač se jí to možná nezdálo, jemu tohle bohatě stačilo – a bylo to nejblíž něčemu intimnějšímu než prostýmu sexu, jímž obvykle zabíjel noci a večery. Ruce jí položí na pas, bojuje s touhou je přesunout na hýždě… Ale to by se nikam nedostali. Namísto toho ji nakonec pustí, ještě ji vezme za packu, vtiskne na ni polibek a s úměvem se vzdálí, míře ke dveřím, ač ještě předtím na sebe hodí bundu a nasadí si kšiltovku, berouc klíče od auta.
Přestože Caleb nebyl obecně vzato zvyklej s nikým bydlet, jejich soužití bylo… fajn. Víc než to. Nevypadalo to tak, že by se kterýkoli z nich musel příliš snažit, aby spolu mohli fungovat a navzájem se narušili. Eventuálně nakonec musel do práce, což znamenalo, že ji doma nechat musel – měla však alespoň společnost jeho mazlíčků a on pokaždé slib, že se vrátí, dodržel, dokonce i s danou hodinou. Obecně si však množství směn zmenšil, aby mohl být víc doma s ní, sem tam jen vyrážeje ven zařídit si nějaké drobnosti. Lee každý den vypadala o něco lépe, snad si také zvykala a trochu se osmělovala, což sledoval přinejmenším rád. Postupně se poznávali, oťukávali, zjišťovali, co má druhý rád, důvěřoval jí natolik, aby jí dal do ruky nůž a ukázal jí pár základních jídel, protože k lince? K té měla stejně přístup, tak to mohla aspoň využívat trochu jinak. V bytě jí dal volnost, když řekl, že se může chovat jako doma – a pobízel jí k tomu, aby se ho neptala, když chtěla něco použít či cokoliv jiného. Mimo jiné si ale stále všímal všech drobností, co mu mohly napovědět, co byla za bytost. V každém případě jejich život zajel do… vlastně relativně normálních kolejí, což dokazoval i fakt, že se před několika hodinami s polibkem do vlasů odebral nahoru do ložnice ke svým hračkám, kde se uvelebil v křesle s klávesnicí na břiše, nohama na stole a jedním schátkem v uchu, aby zcela neztratil pojem o realitě (ač ten o čase se již vytratil) a s očima upřenýma do zdrojového kódu počítače někoho jiného.

Zpočátku se jejich vztah jevil zvláštně. Lee sice byla zvyklá na sdílení prostoru s někým dalším, obecně vzato se jednalo o několik osob, s nimiž si ani nemusela rozumět, avšak jejich soužití představovalo pro tmavovlásku nový pojem. Spát chodila pozdě v noci, kdy už dávno odbila půlnoc, a ráno se probouzela vedle Caleba. Až za pár dnů začala brát tuto situaci jako poněkud úsměvnou, nechávaje ho spát po náročných směnách, které korunoval prací na počítači. Nikdy se neptala, co dělá, natolik jí přišel jeho vztah s obrazovkou plnou kódů osobní, že nepronesla jedinou zvědavou poznámku. Nechtěla ho rušit - i to byl důvod, proč si s ním před spaním nepovídala, ale raději se otočila zády k němu, pozorujíc hvězdy spolu s měsícem za oknem ložnice. Na druhou stranu mu začala oplácet jemné hučení větráku chladícího zdroj tím, že si ráno co ráno pouštěla v kuchyni rádio s profláknutými popovými hity, jež by několik lidí popsalo jako 'laciné'. Den za dnem přesně v sedm zmáčkla knoflík na onom kousku moderní technologie, co se od pohledu jevila jako přestárlá a dosluhující, aby si se zpěváky a zpěvačkami oslazovala časné ráno jednoduchými texty proloženými o dost jednodušší melodií. Ani to jí však nebránilo v potrhlém tancování, kdy se nebála zavrtět si zadečkem do rytmu, pohazovat hlavou a dokonce si i prozpěvovat - mnohdy i nahlas, když narazila na vykopávku z dob mládí. A Caleba? Toho si vždy dokázala usmlouvat čerstvou kávou a kouskem jídla, co postupně začínal připomínat skutečnou snídani, ne jen nezdařený vědátorský pokus.

Postupně o tom druhém začali zjišťovat všemožné maličkosti i očividné zlozvyky. Lee si třeba jen tak nedokázala navyknout na Calebu upřímnost a u ní? Malý problém se syslením. Holka, co nic nemá, si začala schovávat všechno. Na klidu nepřidával ani občasný záchvat paniky a nebo kvílení uprostřed noci, s nímž budila všechny obyvatele bytu, o sousedech nemluvě. Tehdy se nechávala konejšit v Calebově náručí, dokud strach neodezněl a dívka se natolik neuklidnila, aby mohla jít zase spát. Připomínali zvláštní pár a kdo ví, jestli si toho alespoň jeden z nich byl vědom. A pokud ano, rozhodně se to nesnažil nadhodit jako téma ke konverzaci.

Dnešní večer se nesl v duchu italské kuchyně - konkrétně těstovin s boloňskou omáčkou ohřátou z konzervy, což se sice nedalo moc považovat jako domácí jídlo, alespoň se nic nespálilo, jak ze začátku bylo ve zvyku. Společné večeře se stávaly něčím tradičním a Lee se pokaždé snažila, aby jídlo bylo na stole v momentě, kdy Caleb vcházel do dveří hladový po několika hodinové práci, což mu sotva mohla mít za zlé. Od té chvíle, kdy ji našel před svým bytem zbitou a zakrvácenou, se její pleť zotavila a modřiny, i ty nejhorší, stihly vyblednout až na pár drobných náznaků. I rána po noži se zacelovala, což oba ubezpečovalo, že vše bude v nejlepším pořádku. Ale přesto všechno mezi nimi vládlo napětí - sexuální napětí. Oba si byli vědomi přitažlivosti toho druhého a faktu, že sex vůbec nebyl špatný, spíš naopak. A i když byla Lee považována za promiskuitní, Caleb na ni netlačil, což brala s povděkem. Jenže... jenže. Moc dobře si pamatovala, jak kvalitně ji uspokojil a ať chtěla či nikoliv, její tělo po něm prahlo - po dalších dotecích, polibcích a nakonec i hlubokém spojení jejich fyzických podstat. S kelímkem zmrzliny, z níž zamyšleně uždibovala lžičku po lžičce pohlédla na sebe. Opět tahala jednu z jeho košil, jen tentokrát doplněnou o legíny. Ty nakonec svlékla, skládaje přes opěradlo křesla, zatímco bosky ťapkala po schodech. Chtěla ho svádět? Možná ano. Určitě ano, což vedlo k rozepnutí všech knoflíčků na košili, až se odhalil poměrně široký, přesto ne příliš, pruh kůže odhalující křivky jejích předností. Zaujatě, jako by šla jen náhodou kolem a Calebova práce přitáhla cestou její pozornost, se zapřela o rám otevřených dveří do ložnice, nabíraje si zmrzlinu na lžičku, aby obsah okamžitě skončil v ústech. "Neříkej mi, že tam máš porno. Po těch komplimentech bych ti to nezbaštila." I takový může být nástup na scénu.

Byl vděčen za to, že mu Lee zábavu u počítače - ač sotva tušila jakou, i když by jí možná potěšilo, že není jediný kriminálník v celém bytě a Caleba nemá obecně americká vláda ráda, leč s tím nemůže nic dělat, protože byl prostě příliš dobrej na to, aby ho našli a měl léta náskoku před jejich techniky - tolerovala a nijak do něj nerýpala, když místo toho, aby si každý večer lehl k ní a usínal po jejím boku, sedl do křesla na kolečkách a hrabal se bůh ví v čem. Snad mu to oplácela tím, že si ráno nahlas pouštěla rádio a Caleba tím pomalu, ale jistě každé ráno zabíjela, protože byl za prvé spáč a za druhé chodil spát mnohem později než ona. Obvykle ho však dokázal usmlouvat pohled na její dovádění stejně jako teplá snídaně i kafe, kterým ho podplácela a on... On se lacině nechal, což nejspíš neukazovalo příliš silnou vůli. Nezdálo se ale, že by to Lee nějak vadilo, ba naopak se na něj obvykle přes hrneček vychytrale usmívala, nejspíš dobře vědomá si faktu, že si ho kávou obtočí kolem prstu... Kávou a jídlem, co jiného chlap k životu potřeboval? Možná... Možná by mu nevadila ještě jedna složka, ale něco podobnýho nenavrhoval. Chápal, že nejspíš nechce. Ne po tom, co se jí stalo, ne kvůli tomu, jak se celou dobu živala. Chápal to, netlačil na ni, ale to neznamenalo, že nechtěl - ne, když ji měl každej den před očima. I v tom mu to, že se mohl na pár hodin zašít do svého koutku, pomáhalo.
Jeho poznámka ho donutí pobaveně se zaculit do monitoru, otáčeje k ní hlavu, aby jí něco odpověděl - něco, co se vzápětí vykouří z hlavy, když ji uvidí stát ve dveřích se zmrzlinou, ale zejména bez legín a s košili rozepnutou, takže provokativně odhalovala bříško. Tenhle pohled ho donutil udělat několik věcí - pro začátek si sundat sluchátka, dát klávesnici na stůl, z něho shodit nohy a otočit se s poposednutím na židli k ní. "Ne, to by bylo laciný..." odvětí, očividně zapomínaje na jakoukoli rozdělanou práci, kterou měl počítači měl, namísto toho se zelené oči upíraly na ni i na tu ohalenou pokožku mezi ňadry, která značila, že se dnes s podprsenkou vskutku neobtěžovala. Krom toho by nikdy neřekl, že jedení zrmzliny může být tak zatraceně sexy - jak se zdá, Lee to dokázala, sama dělajíc první krok k tomu, po čem on toužil už několik dní, prakticky od doby, co věděl, že bude v pořádku, je to jen záležitost času a pro teď se o ni strachovat nemusí. "Nepodělíš se?" zeptá se nakonec se zvednutým obočím.

Co Caleb podnikal ve svém volném čase? Jeho věc. Aby se chovala jako ty domýšlivé ženské a uhodila na něj s otázkou 'Na co myslíš? nebo 'Co děláš?', případně 'Co to je?' vedené podezřívavým tónem, při čemž není dvakrát těžké si dovtípit, že dotyčná za každou myšlenkou hledá důvod k žárlivé scéně? Ne, nic z toho nehrozilo. Nepovažovala ho za partnera a předpokládala, že druhá strana sdílí stejný názor - prostě jen žili pod jednou střechou, ona jako příživnice, on jako vlastník nemovitosti a nic, co by se dalo označit za partnerské soužití, se mezi nimi nevyskytovalo. Přesto všechno to bývala Lee, kdo se občas nechal unést silnou emocí, většinou vděčností, což mu nejednou dala najevo polibkem. Obvykle se poté stáhla, nechala ho na pokoji s myšlenkami, zatímco byla nucena se vypořádat se svými. Pokud by to měla říct nahlas? Klapalo jim to. V mnohém si rozuměli a aspoň si nelezli vzájemně na nervy. Existence jakékoliv občanské války mezi nimi by byla od prvního náznaku popřena. Do jeho věcí přestala strkat nos od samotného začátku, nejspíš z vděčnosti za střechu nad hlavou, jídlo a fakt, že se nemusela několik dnů na ulici prodávat za pár drobných. Možná nebyla dokonalá a už dávno zapomněla, co je to hrdost, ale kousky sebe sama pomalu ale jistě začala sbírat a znovu z nich slepovat tu opravdovou Lee - holku, co neměla moc možností k úsměvu, rozvernou malou škádlivou cácorku, která snila o lepším životě. Dostala možnost začít s něčím víc než jen špínou minulosti a toho? Toho si neskutečně cenila.

"Na tohle bych si zvykla," neodolá poznámce při projevu zájmu jejím směrem, přidávaje škádlivý úsměv navrch, zatímco mezi rty si pohrává s už prázdnou lžičkou. Líbilo se jí, jak všeho zanechal - a které holce taky ne? Znamenalo to, že všechna jeho pozornost směřovala za ní. "Co?" Poznamená hravě svou oblíbenou větu, po níž pohlédne na sebe - konkrétně na onen proužek holé kůže, kdy byly jasně patrné obliny ňader a pupík, vše vystaveno jeho očím jako na stříbrném tácu. "Něco se ti nelíbí?" Další dobírání, další hra na kočku a myš, kdy se tentokrát ona cítila jako ta silnější s nesporným počtem výhod. Byl muž, to samo o sobě jí hrálo do karet. A byl to chlap, kterej si poslední dny ani neškrtl - alespoň v její přítomnosti. Co dělal v době, kterou trávil venku? To by nezjistila. Pravda, mohla se zeptat, ale co s tím? Jak řekla - jeho věc. "Můžu se zase zakrýt," dodá v ráži hravého kotěte, jednou rukou naznačujíc, že si knoflíčky může hezky zapnout až ke krku, ani se přitom dvakrát nenadře. Jako štěně naklonila zvědavě hlavu, nabíraje si další kousek zmrzliny na lžičku, která v další chvíli skončila v ústech. Zbytečky ulpělé na rtech slízla jedním pohybem mlsného jazýčku jako pravá profesionálka v reklamě na sladkosti. "Mhmmm... Záleží, co mi za to nabídneš. Víš, že to není tak jednoduchý." Hrála si s ním, pokoušela ho - což podpořila ještě o něco víc pohybem ruky, kdy lžička pomalu ale jistě sklouzávala po dekoltu až mezi ňadra. "Když nabídneš dobrou dohodu, dostaneš tohle... A když se budeš snažit?" Tehdy udělala snad to nejprovokativnější gesto ze všech - několika kroky zkrátila vzdálenost mezi nimi, do úst mu vkládaje lžičku, na níž lehce nabrala kousíček zmrzliny. A pak? Stačilo se jen naklonit a zašeptat mu do uší ta sladká slovíčka. "Dostaneš soukromou ochutnávku."

Zlobila. Provokovala. A on na mí mohl oči nechat, totálně pohlcenej tím, jak prostopášně, svůdně a hříšně vypadala v jeho košili, rozhalená, že stačilo jen velmi málo a teplá flanelka by po jejích ramenech sklouzla na zem, takže by před ním stála nahá a odhalená chtěla. Jak lákavá vidina to byla? Dle toho, jak se mu leskly oči, jak se ji prohlížel lze usuzovat, že velmi. Bylo až patetické, jak rychle si ho svou fyzickou krásou dokázala obtočit kolem prstu, že jí byl v tenhle moment ochotnej padnout ke kotníkům a zlíbat je - nejen proto, že jejích nožek si na její osobě vážil speciálně - ale to ho nezajímalo. Jak se zdálo, luxus hrdosti je pro ty, které baví nechat se omezovat životem a Caleb nyní prakticky na vše podobný zapomněl. Jako anděl měl k lidem blízko, ale po té, co padl, zjistil, že je založenej dost fyzicky a sex... Sex měl jednoduše rád, takže nebyl zrovna upejpavej a nepočítal množství žen, co mu prošlo postelí, stejně jako se neobával pojmenování kurevník. Každý, kdo skončil v jeho náruči, věděl, do čeho jde a že to nejspíš není vztah, co bude mít zas tak dlouhý trvání. "Ne. Takhle je to... ideální," opáčí na její slova s jen stěží zachovávaným klidem, co mu pokazí poposednutí značící tu nekonečnou chuť zvednout se, přitisknout ji na postel, co byla hned vedle ní, a pomilovat ji - v tuhle chvíli jí ale ponechá její hry už jen z toho principu, že ji očividně bavily, ale též protože ji nechtěl vyděsit podobně rychlým chováním. Nebo též proto, že ho bavilo ji sledovat, její chování, to, jak slízla ze lžičky zmrzlinu a kdyby měl víc funkčních mozkových buněk, pravděpodobně by se modlil, aby jeho Otec neviděl jejich budoucí hodinu... Nebo dvě.
Povytáhne obočí, když přijde její odpověď, jasně značící, že nedostane nic zadarmo - a peníze to pro teď nebudou, přičemž by se nejspíš oba shodli, že zrovna tohle je vážně dobře. Ztuhne o to víc, když k němu zamíří a zastaví se u něj, v tak těsné blízkosti, že skoro cítil její teplo. Ačkoliv byla normálně nižší ona, nyní to byl Caleb, kdo musel zvedat hlavu - a jeho pohled se nelišil příliš od očí jeho psa tehdy, když toužil po podrbání, protože Caleb chtěl zhruba něco podobnýho. Zmrzlina byla sladká, ale on... On si byl docela jistej tím, že Lee chutná ještě líp - ostatně si to až příliš dobře pamatoval a právě teď chtěl ještě víc, čemuž nepomůže ani její zašeptání. Stálo ho dost sebekontroly, ale ruce udržel na opěradlem židle. "Co kdybych ti slíbil, že fakt nebudu sobec, malá? A že než skončím, budeš ještě prosit, abych přestal..." Protože v tomhle stavu? Nehodlal ji propustit dřív, než bude k uzoufání utahaná a schopná vůbec ničeho. V další moment se však už neudrží, namísto toho skončí ruce kolem jejího pasu, když si ji k sobě přitáhne - a aby se mohla dostat ještě blíž, sedící rozevře nohy, aby si stoupla hezky mezi ně. Rty tak vzápětí polaskají hebkou pokožku hrotu její hrudní kosti i bříška, mazlivě se o ni otíraje, zatímco levačkou sklouzne na její pozadí.

Škádlení, hraní si, dramatický nástup, rozvernost a dvojsmysly - nejatraktivnější způsoby, jak chlapovi vymýt mozek. Caleb se stal dokonalým adeptem a momentálně splňoval veškeré body programu: nespouštěl z ní oči a tvářil se jako nadržené štěně, což Lee lichotilo. Lhala by, kdyby ne a pro teď? Rozhodla se, že lhaní se nestane součástí strategie plné svodů pana domácího. Uvolněná jako dlouho ne, právě tohle pociťovala na své kůži, objevujíc u sebe nové a nové způsoby chování, ty malé drobnosti, které z neurotické dívky na rozsypání vytvořily hravé kotě. "Myslíš? Mohlo by to být ještě o něco víc.. ideální," přidrzle zopakovala to jedno slůvko, s nímž si Caleb dával načas, než látku košile zlehka poodhrnula na bocích, odhalujíc smyslnou křivku boků, které se díky pravidelnému přísunu jídla o něco zaoblily. "Možná bych si mohla tu košili sundat... celou," navrhne se zamyšleným výrazem na tváři, viditelně hraným, protože přiznejme si - nikdy nebyla dobrá herečka a sošku Oscara by viděla leda tak v televizi. "A možná bych taky mohla jít zpátky za mazlíkem." Druhou možnost nahradila třetí spolu s otočkou, aby bylo jasné, že z pokoje odejde raz dva a pokud si někdo užije pohled na její křivky, pak se bude jednat o němou tvář rozvalenou v pelíšku. Naštěstí pro Caleba zůstala, ačkoliv si dala záležet na tom, aby si tím nebyl tak úplně jist. "Přesvědč mě," oplatí mu toužebný pohled sladkým kočičím zavrněním, pohrávaje si v ústech se lžičkou. A zmrzlina v kelímku? Ta pomalu ale jistě roztávala z atmosféry, jež se z pohodové změnila na... vzrušující.

"Já v posteli neprosím," zašeptá mu do rtů s tou největší upřímností. Mohla žadonit v duchu, aby celá situace skončila, ale zachovávala si alespoň tolik důstojnosti před klienty, aby neškemrala nahlas, pokud jí to vyloženě neporučili pod nátlakem. Zvědavě těkla očima k němu, než je sklopila o něco níž, tentokrát už s menšími rozpaky. "A proč myslíš, že bych tě... nepožádala," pečlivě vybere ono slůvko, co s prosbami nemá co dočinění - v jejím světě jistě ne. "... Abys naopak nepřestával? A pokračoval? Vášnivě... Něžně... Tvrdě..." Rozpustilost se stala jejím druhým já, ač tentokrát se s tím byla nucena kapku poprat, neboť každé z vyslovených slůvek znělo drze, hravě, ale co víc? Prostopášně. "A možná budeš žadonit ty," navrhne ještě tuto možnost, která patrně nebyla brána v potaz. Lee byla v posteli dobrá, setkala se už s různými praktikami a tak jí prakticky nic nebylo cizí - alespoň nic z toho, co si dokázala představit.

Jenže je to smích, čím ho odmění, když si ji přitáhne k sobě, tlumené hravé zahihňání, s nímž zakloní hlavu, užívaje si malé polibky laskající odhalenou kůži i doteky dlaní, kdy jedna skončila na jejím zadečku. "Takže o to ti celou dobu šlo? Aby sis mohl sáhnout?" Na soužití s Calebem existovala jedna fantastická věc - nikdy se jí nepokoušel plácnout přes zadek ani tehdy, když se to nabízelo, protože Lee neodolala a předkloněná o kuchyňský pult si užívala ranní kávu ještě dřív, než se ospalec uráčil vyvalit z postele. Se smíchem se posunula mezi jeho nohy, tentokrát však do kleku s očima upřenýma do jeho tváře, aby mu bylo jasné, co se v dalších momentech bude dít a jak moc je odhodlaná ho potrápit způsobem, který muži tolik milují. Netrvalo příliš dlouho, aby ho zbavila pásku u kalhot a riflí samotných i s trenýrkami, které z části stáhla tak, aby měla lepší přístup pro praktikování uspokojující záležitosti. A namísto dalšího zbytečného mučení, co vše mu provede? Předvedla mu to se vší parádou.

Calebovi bylo už v tuhle chvíli jasné, že jestli bude takhle ještě chvíli pokračovat, pravděpodobně nebude zítra ráno schopná chodit, protože ji jen tak nepropustí – zavinila si to sama tím hříšným pohledem, prostopášnými řečmi i faktem, že to byla ona, kdo jej začal svádět, což bylo možná dobře. Sám tušil, že pokud by spolu žili ještě pár dní, pravděpodobně by se neudržel a při jednom jejím láskyplném, něžném polibku by po ní prostě vyjel, aniž by si byl jistej, že po tom sama touží. Její chování v tuhle situaci mu bylo dostatečných ukazatelem toho, že ano a že si nejspíš myslí to samé, co on. V posteli jim to předtím klapalo, Caleb měl z noci strávené v její společnosti lepší pocit než z mnohých jiných dalších, jednoduše si sedli do noty, což nebyla podmínka s každou holkou – sedli si do noty natolik, aby chtěl víc, jen byl příliš opatrnej na to, aby požádal, nechávaje jí dveře otevřené a možnosti nezměrné. Ale nyní? Nyní mu už utéct nemohla. Nenechal by ji. „Abys přestala?“ zeptá se poněkud zhrublým hlasem s pohledem upřeným do její tváře, již už nezdobila modřina, ba napak tu nahradil úsměv, kterým by si mohla hravě podmanit svět, protože by jí snad každej mužskej padl beznadějně k nohám. „Nikdy.“
Už jen tehdy, když znova ochutná její pokožku, ucítí její vůni, na kterou si poslední dobou tak zvykl, když vedle ní usínal – necítil jen sprchový gel, který pro ni koupil, ale též jednoduše ji, její charakteristickou vůni. Mazlil se s ní, vyloženě si užíval to, že ji může mít u sebe a že má dovoleno se jí dotýkat, protože toho se rozhodl využít tak maximálně, jak jen to vůbec bylo možný. „Divíš se mi?“ Znova zamručí, tentokrát ale proti její kůži. Jít to tak ještě chvíli, bezesporu ji si za chvíli přitáhne do náruče a milerád zjistí, jestli není někde opatlaná od zmrzliny – jen pro případ. Ona ho však předběhne, když si k němu klekne, aniž by musel nijak zvlášť hluboce uvažovat, o co jí asi jde. S kalhotama i trenýrkama ji ochotně pomůže tím, že nadzvedne boky, aby je mohla stáhnout. Za celou dobu, co ji zde měl, s nikým nebyl – nepřišlo mu to správný už jen proto, že jeho holky obvykle skončily u něj v bytě a on dal pozor, aby se jim ráno dostalo snídaně. Nesnášel hodinový motely či cokoliv podobného. Ale nešlo jen o to, samozřejmě. Nechtěl ji nechávat dlouho samotnou doma, ne déle, než to bylo nutné, takže z práce obvykle zamířil rovnou domů, až na pár nejnutnějších pochůzek, které měl mezi svými známými, kterým slíbil různý věci – nebo oni naopak dlužili jemu - vždy vyřídil co nejrychleji. Na jeho fyziologii by však nemělo žádný efekt i to, kdyby se každý večer s někým tahal – stejně byl nadrženej a chtivej po jejích dotecích.
Lee… Se zjevně vyznala, protože od první chvíle jej měla takřka na kolenou, od první chvíle nedokázal vnímat nic jiného než ji, to, jak rychle dýchal a jak ho její pomalé tempo pomalu mučilo stupňujícím se vzrušením, že se opět chytl opěradel židle – tak silně, až mu zbělaly prsty, takže bylo jen dobře, se jí nepokoušel nijak brát za vlasy, jak by to možná učinili mnozí její zákazníci. Sice s ním nebyla hotová ihned, ale zrovna tak jí neodolával dlouho, než se poddal extatickému pocitu vyvrcholení. Neřekl její jméno – zdálo se, že v tomhle se příliš nezměnilo, ale přitom bylo všechno jinak. Tehdy ji neznal, nyní? Nyní měl minimálně letmý dojem z její osoby, která se mu líbila… A kterou chtěl hýčkat, protože jak se zdálo, ona si nic podobného už dlouho nezažila. Jakmile vydechne přebytečnej vzduch a trochu se vzpamatuje, skloní se k ní, aby jí hluboce políbil, aniž by mu vadila jeho vlastní chuť v jejích ústech. „Za tohle si zasloužíš přinejmenším to samý…“ zašeptá proti jejím rtům, než přijde ještě jeden polibek, po kterém se konečně zvedne z židle, pro tuhle příležitost si ještě upraví kalhoty, berouc ji za ruku, aby se taky narovnal. A v ten další moment? Dotekem prstů, znova takřka objevuje její tělo, nechá košili sklouznout z jejích ramen na zem, než ji donutí ustoupit směrem k posteli. Za tohle… Jí opravdu hodlal objevit úplně celou.

To, co s ním prováděla, vyžadovalo mnoho klientů. Viděli v tom ukázku moci nad ní, dominantní projev faktu, že oni jsou klienti, co si za její služby zaplatili, zatímco Lee jim byla nucena splnit veškerá zvrhlá přání. Orální uspokojení patřilo k obvyklým požadavkům, nepozastavovala se nad tím a k červenání v projevu nesmělosti taktéž nedocházelo. Zvykla si - musela. Ale nyní? Jednala dobrovolně z vlastního přičinění, rozhodla se tak sama, aniž by ji kdokoliv nutil. A díky praxi se mohla považovat za profesionálku, která moc dobře ví, co se mužům v takovéto situaci líbí a jak jim prodloužit utrpení než jim endorfiny zaplaví mysl a na tváři zbude spokojený výraz značící potěšení z nedávného aktu. A ačkoliv neměla ráda nátlak vedený na svou hlavu, kdy se zákazníci pokoušeli korigovat nejen tempo ale taktéž hloubku, to, že by se jí Caleb probíral vlasy, neznělo jako špatná představa, spíš přesně naopak - zdálo se to jako podivně intimní gesto, tak trochu milenecké a zároveň veskrze důvěrné. Ony okamžiky, kdy jí odhrnoval neposedné pramínky občas vlnitých, občas kudrnatých vlasů, zkrátka a dobře zbožňovala. Připadala si... normální. Obyčejná holka, jejíž jediný problém je maximálně to, co si vezme další den do práce a jaké jídlo uvaří k večeři. Právě tehdy to mezi nimi jiskřilo a Lee by přísahala, že k němu cítí něco víc než vděčnost. Láskou by to nenazvala, kdo ví, zda by byla něco podobného schopna cítit po všech těch problémech, co se s ní vlekly, ale zalíbením? Řadil se mezi pohledné mužské a v posteli jim to šlo oběma dost dobře na to, aby ani jeden neodešel ošizen. Navíc Calebův byt představoval příjemnou změnu a kdo by se nechtěl budit se střechou nad hlavou a v posteli, která není prolezlá štěnicemi a kdo ví jakými dalšími breberkami obývajícími zdejší motel? Po ránu snídaně, v poledne oběd, přes odpoledne něco malého k zakousnutí v podobě kouska ovoce nebo menšího zobu jako je sušenka nebo pečivo a nakonec za všech okolností teplá večeře. Jo, přesně tak - nemohla si stěžovat. A za to mu hodlala dopřát vše, čeho byla schopna, aniž by vyžadovala na oplátku peníze ponechané na nočním stolku jako hodnocení výkonu.

Zdálo se, že si praktickou ukázku schopností užíval do poslední kapky, po níž se mlsně olízla. Chutnal dobře, ani cigarety se na něm nepodepsaly, což Lee ocenila k jeho dobru. Než ale stihla cokoliv podotknout na Calebovu adresu, chopil se iniciativy s takovou silou, líbaje ji zcela zaskočenou. Ze zvyku promnula rty o sebe, oči vytřeštěné jeho směrem. "Tohle obvykle muži nedělaj. Vlastně to ještě neudělal žádnej. Obojí," dodá s poznamenáním nejen o polibku, v němž zákonitě ještě musel cítit chuť vlastní touhy, ale taktéž mu jen potvrdila fakt, že její klienti se sotva starají o její pohodlí a uspokojení. Orální sex si obvykle žádný nedovoloval ze své strany provádět s myšlenkou, že na ní mohly ulpět zbytky po předchozím klientovi a druzí? Ti se vůbec nestarali. Za něco takového si přece neplatili šlapku, no ne? Když však klesla na postel, ani tehdy ho nenechávala v klidu. "Tohle není fér. Nechci tu být jediná nahá." Mezi nimi se nacházel dost důležitý rozdíl - jemu oblečení takřka nezmizelo, jen si ho přidržoval, zatímco u ní? Stačilo málo, aby se mohl kochat odhaleným torzem. "Takže pokud mě chceš svlíkat, pak... něco za něco. A nebo si budeš muset počkat na později." I tohle mu byla ochotna navrhnout, pokud se rozhodl oplácet podobnou měnou. Dávaje mu čas na rozmyšlenou, tušíc, že se bude jednat o jednu, dvě vteřiny nanejvýš, si lehla na záda, pobaveně sledujíc úvahu nad dalším krokem.

„To si dovedu představit.“ Jen nechtěl. Netušil, komu všemu prošla pod rukama. Jací byli její klienti. Jak se k ní chovali – jestli v ní viděli lidskou bytost nebo prostě jen… takřka věc, kterou můžou obtáhnout a pranic se o ni nestarat, protože při něčem podobném, při pouhé touze o uspokojení většina z nich orální sex sotva vyhledávala – ne takový, kdy by oni dávali a sledovali, jak přijímá. Jenže oni dva už dávno překročili onu hranici, kdy byl on jejím klientem – žila u něj v bytě, společně večeřeli, spali na stejné posteli. Ač pár rozhodně netvořili, cizí lidé také nebyli – oba dva si již stihli povšimnout maličkostí a detailů, jaké má ten druhý rád, stejně jako byli nucení popasovat se a snášet zlozvyky v podobě dlouhého nocování nebo naopak až příliš brzkého vstávání. Netušil, jak by jejich vztah definoval, ale každým dnem se v něm prohlubovala intimita, nyní už nejen ta sexuální – tu první společnou noc s tím začali a nyní ve spolubydlení i v nynější činnosti jen zdárně pokračovali. A Caleba upřímně ani nenapadlo, že by ji ochudil o možnost prožitku podobné rozkoše i vzrušení, kterou mu dopřála ona, nehledě na to, že ji sám toužil ochutnat, zabořit hlavu mezi její stehna a ztratit se v jejím nitru, zatímco mu v uších bude znít její sténání.
Povytáhne obočí při její výtce. „Musíš uznat, že jsi k tomu měla mnohem blíž.“ Na rozdíl od Caleba, který byl stále ještě plně oblečen v triku i riflích, na druhou stranu však odění mohlo působit dost limitujícím dojmem – zejména v budoucnu, kdy by se zbytečně museli mordovat se svlékáním. Nakonec jí tedy předvede její soukromý striptýz, který nejspíš obvykle dělala ona chlapům, ač on u toho asi sotva vypadal zrovna svůdně – už jen z toho principu, že se ze sebe oblečení snažil stáhnout v co nejrychlejším čase. První zmizelo bílý triko a nakonec tedy i rifle s trenkami, očima však stále sledující jí a to, jak byla roztažená na posteli, takže nebylo pochyb, jak moc toužil se k ní přidat, což také udělal vzápětí. Za lýtko vzal její nožku, na jejíž sametovou kůži vtiskl několik polibků, roztahuje jí tak postupně nožky od sebe. Další polibek pak vede na vnitřní stranu stehna, kam jí navíc ještě hravě kousl. Vzápětí však její nohy podepře o svá ramena, aby k ní měl co nejlepší přístup, než sám přitiskne rty k jejímu ženství, aby seznal, že je dokonalá. V každým směru. Možná měla svoje problémy. Nebyla člověk. Zemřela jí notná část rodiny. Vídala duchy. Křičela ze spaní. Ale v tenhle moment byla dokonalá a Caleb by sotva byl radši na jakýmkoliv jiným místě a kdykoliv jindy, než tady, teď a… no, s hlavou mezi jejími stehny.

"To tě neopravňuje k podvádění," přimhouřila oči při drobné výtce. Stále se styděla, své pocity maskovala hravostí v hlase a drzými poznámkami, ale čím víc pokračovala, tím rychleji z ní rozpaky opadávaly, až skutečně zbyla jen to malé hravé kotě, co se chce škádlit se svým protějškem. Dál ho pobízela pohledem, dokud Caleb nesvolil a nerozhodl se oblečení stáhnout z těla. Show hodná zastrkávání bankovek za trenýrky to rozhodně nebyla, k tomu chyběla hudba a svůdný tanec. Ovšem tak jako tak si Lee skousla ret zaujetím, když se před ní kousek po kousku odhaloval, až mu nakonec vážně nezbylo nic a malá brunetka mu vše oplatila - jen tentokrát s větší grácií, když flanelová košile pomalu sklouzávala z ramen po pažích, až před ním nakonec seděla pouze v kalhotkách, co vzápětí vzaly dráhu na zem. V prvních okamžicích ho nepřestávala fascinovaně sledovat, každý polibek si náležitě užívala, zatajujíc dech s pohybem nahoru. Čím více se blížil k jejímu klínu, tím viditelnější zůstávalo její očekávání. A v té chvíli, kdy poprvé ucítila jeho rty na svém ženství? S hlavou zakloněnou vydechla přebytečný vzduch, aby vzápětí začala lapat po dechu. Hrál si s ní a ona se mu poddávala, nic jiného nešlo dělat. Jen přijímat tu rozkoš a užívat si ji do poslední chvíle. Se zády prohnutými ležela na matraci, jedna ruka tiskla v pěst vše, co se jí dostávalo poblíž - polštář, přikrývku, prostěradlo i matraci samotnou. A druhá? U té si skousávala konečky prstů, když jí ze rtů unikaly zvuky toužebné slasti. Měl ji na lopatkách a Lee byla rozhodnutá nebojovat. Vzdávala se a přijímala vzrůstající intenzitu rozkoše s otevřenou náručí a sílícími steny.

Nikdy při vyvrcholení nekřičela. Každý ho prožíval po svém - někdo se dovolával boha, jiný jména svého partnera a Lee? Ta o to urputněji sevřela prostěradlo, lapajíc po dechu s hlavou zvrácenou a očima pevně zavřenýma. Stejně jako Caleb, ani ona na něj nevyvíjela nátlak, udržujíce si ho tak mezi stehny jako věrného poddaného, který je nucen svou královnu orálně uspokojovat den za dnem. Znavená odpočívala, dech se konečně začal vracet do přirozeného tempa, za což byla vděčná, protože jak se zdálo, i její myšlenky se začaly navracet na své místo. Chtěla mu něco říct, ale co konkrétně? Že jí to chybělo? Že to bylo dokonalé? Že by se jí líbilo něco podobného den za dnem? Ne, ta poslední myšlenka se zdála hloupá a bláhová. Naivní, jak by řekl Benji. "Jak moc bych ti zvedla ego, kdybych řekla... že jsem si to užila?" Protože... ano, užila si to. "Líbilo se mi to," zašeptá se zasněným pohledem v očích, spokojeně odpočívaje na posteli, kde chyběl jen on. "Ale popravdě... mi chybí tvoje teplo."