Julian Mac Alastair's apartment

Neznala toho ještě spoustu určitě. Její znalosti o kitsune taky nebyli kdo ví jak velké, natož třeba o dalších bytostech. Od rodičů se nikdy nedozvěděla, že by mohla manipulovat časem. Teď zpětně, když vzpomínala, by neřekla ani, že to její rodiče ovládali. Bylo to velmi prapodivné. Několikrát pohnula nosem, když se ji zeptal. Proč by ji to měl prozradit? On se tím bavil. Opět ji provokoval. Vyhrála první kolo, ani teď se nenechá porazit. Chce provokovat a bavit se? Prosím, narazil na dobrou osobu. "Protože to víte? Či že můžete něco získat?" Navrhne. Ačkoliv netušila, co by mu mohla nabídnout. Ale to se domyslí.
Pokrčila rameny. Nevadilo se jí proměnit na lišku. Strávila tak pár měsíců svého života, takže chvilková proměna, byla jako kapka v moři. navíc, o jeho intuici neměla vůbec tušení, přišlo ji to férové. Pak přišla její chvilka ohledně toho, co věděla jen a pouze ona. Byl první komu to řekla. Neměla pořádný důvod, aby se mu s tím svěřila, ale řekla si proč ne. Už to dlouho držela pod pokličkou a jestli ji nabízel pomoc v tomhle neřešitelném problému... Byla to jeho volba. Netušila, jestli ho to opravdu zajímá, či ne. Dokončila své vyprávění a dopila sklenku, kterou hned odložila na stůl.
Zvědavě k němu zvedla pohled od prázdné sklenky, když promluvil. //Tak to si mi vážně řekl novinku.// Pomyslela si ironicky, ale nijak to nekomentovala. Na jeho další slova však překvapeně zamrkala. To nemohl myslet vážně. "Když opominu, že jsem přitom posledně málem umřela, což se mi nechce, mám svůj život celkem ráda. Tak od toho jednoho incidentu tady před rokem, se nic nedělo. Ani žádná nevyžádaná pošta, maily, smsky, hovory. Nic. Takže si asi počekáme zatraceně dlouho." Trochu frustrovaně povzdechla. Čekat až znovu udeří, to byl skvělý nápad. Ti dotyční ji hledali po celém světě nebo minimálně po celých Spojených státech, což taky muselo zabrat dost času. Třeba v takovém New Yorku by mohli hledat opravdu dlouho, než by ji našli, kdyby tam byla. "Navíc, má to jeden háček. Odsud bydlím relativně daleko, pracuju v nemocnici, mám své zájmy... Pochybuju, že mi chcete být ustavičně za zadkem. Takže když mě přepadne, budu v tom sama. Vy budete bůhví kde." Řekne jednoduše. Nebojí se toho, že ji někdo přepadne. Dokázala přežít, a věří, že se jí to povede znovu. Bohužel, nedokázala by ho chytit.