Town square

Zajímalo by ho, jestli kdyby tohle město navštívil dříve, třeba tak dva roky zpátky, jestli by z něj měl stejný pocit jako teď, když se tu prochází jako někdo, koho dokázal pouhý úplněk nebo příliš velký vztek přeměnit ve vlkodlaka. Od té doby, co takhle chodí po světe, mu připadá jiný úplně každý krok, který udělá. Pokaždé, když pokračuje svou cestu po všemožných státech, cítí se jinak, než tomu bylo před tou určitou dobou. Ovšem dokázal rozeznat pocit, který mu přiváděla ta změna, jež se mu děla každý měsíc a pocit, kdy vkročil do Shadow Hills.
Při tomto rozhovoru byly jeho pocity velice smíšené. Popravdě neměl nejmenší tušení, co by tedy měl od tohoto města očekávat a co naopak ne. Od muže, jež mu nabídl, že ho dovede ke knihovně, se dozvěděl, že je to tu nebezpečné, ale zároveň ho povzbudil větou, že nic není nemožné. To ho trochu uklidnilo, protože to vzal především z té dobré stránky. Možná by tady vážně dokázal nějakou tu chvíli vydržet. Byl už unavený z toho utíkání, přesto však stále ostražitý a připravený na případný útěk, kdyby se mu cokoliv zdálo podezřelé. Například ať už byl v jakémkoliv hotelu, nikdy si nevybaloval věci. Právě naopak je vždy vracel do velké cestovní tašky, kterou měl pro jistotu vždy připravenou u dveří. Chtěl by se zeptat na spoustu věcí. Jako například, jestli tu jsou tací lidé, jako je on. Vlkodlaci. No, ale myslel si, že tenhle muž nemusí mít ani ponětí o tom, že vedle něj někdo takový kráčí, kdo dokáže svou podobu změnit na zvířecí. Položil mu proto takovou otázku, která se podle něj hodila daleko lépe a následně pozorně poslouchal odpověď, které se mu dostávalo. Lehce přikyvoval, chápal ta slova. Když se nad tím tak zamyslel, vlastně až do jedné chvíle nebyl svědkem žádné vraždy a ani nikdy nebyl zavražděn někdo jemu blízký. Až do té jedné noci. Vzhledem k tomu, co mu pověděl už předtím, mu najednou tahle slova přišla normální. Sem tam někdo zmizí, najde se tělo bez vraha. Počkat, mohl by sem zapadnout? Ta slova ho donutí k zamyšlení. Když nebyl ve své lidské podobě, páchal činy, které by ani nedokázal popsat. Nebyl sám sebou a neovládal se. Vždycky mu připadalo, že tomu všemu jen přihlíží a když se ocitl znovu v lidské podobě... no byl to zvláštní pocit vědět, že udělal něco strašného, ale ne úmyslně. Cítil kvůli tomu vinu, ale ne takovou jako kdyby to udělal "za střízliva".
"To slyším docela rád. Líbí se mi tu, tak snad mi tenhle pozitivní pohled ještě nějakou dobu zůstane." Poví s lehkým přikývnutím hlavy, kterou zároveň natočí směrem k němu. Musel tady bydlet asi už nějakou dobu, že věděl, jak to tu tak nějak chodí. Možná se tady i narodil, napadlo ho. Při jeho dalších slovech mu vyskočí obočí vzhůru. Zrovna on, který se straní veškerému kontaktu s okolím, je uzavřený do sebe a jeho sebevědomí je na velice nízké příčce, si jen tak nepůjde na někom zvyšovat ego. Díky své opatrnosti, kdy si raději všechno několikrát promyslí, než začne činit, se tohohle moc nebál. "To bych asi nebyl úplně já, takže to naštěstí nehrozí." Pokývá hlavinkou, kterou pak zvedne vzhůru, aby se rozhlédl kolem sebe. "Tohle všechno mi zní jak kdyby mi to říkal člověk, co tady třeba vyrůstal." Řekne, doufajíc, že ho buď vyvede z omylu nebo jeho slova poupraví. "Nebo alespoň tak nějak bych mluvil já k někomu cizímu... tam kde jsem bydlel." Vzpomene si na dětství a svoje teen léta, která trávil v Belfastu. Věděl, jaké nejlepší kavárny, restaurace, bary a kluby kde jsou. Do kterých ulic člověk nemá chodit v noci a naopak, kam se v noci vyplatí jít. Už odjakživa to miloval venku a bylo mu jedno jestli byl ve městě nebo někde v přírodě, nikdy by nedokázal sedět celý den zavřený doma. Alespoň nějaká vlastnost která se k němu jakožto k vlkodlakovi hodí.

Potešilo ho, že ho zrejme trochu povzbudil. O to mu išlo. Nechcel ho predsa strašiť alebo odradiť od pobytu v tomto meste. Možno je práve toto preňho to pravé. Pokiaľ sa tu žiť naučí, nebude mu zle. Možno. Len čas ukáže ako to vlastne bude, rozhodne mu ale praje len to najlepšie. Spomínal, že cestoval než sem prišiel, tak snáď si tu nájde domov. Jeho osobne to cestovanie po takom čase už vážne unavovalo, takže možno aj to je dôvod, prečo tu zotrval tak dlho. A, samozrejme, pes. Ak už pre nič, tak aspoň pre tú guču chlpov pri jeho nohách tak skoro neodíde. Je pravda, že mal povolenie ju brávať so sebou aj mimo jeho pracovný čas - všetko v rámci tréningu -, ale pochyboval o tom, že by mu dovolili si ju odviesť so sebou, keby chcel odísť z mesta nadobro.
"Okrem desivých obyvateľov je to však krásne mesto. Aj jeho okolie, samozrejme. Ak máš rád prírodu, miestne lesy si určite obľúbiš. V noci tam však nechoď, nie je to bezpečné. A čo sa týka mesta, konávajú sa tu pekné slávnosti alebo festivaly. Ale rozhodne sa tu nájdu aj miesta pre ľudí, ktorí nemajú moc v láske spoločnosť. Som si istý, že si tu prídeš na svoje." Snažil sa doplniť chalanove obzory. Keďže nevedel posúdiť aký je to typ človeka či ten, ktorý baží po pozornosti a spoločnosti, alebo to je samotár. Ale mohlo by sa mu tu páčiť, stačí dať tomuto mestu šancu.
Pochopil z jeho slov nevyslovenú otázku o tom či odtiaľto pochádza alebo nie. Chápal to, zrejme mu toho povedal viac než by sa možno patrilo na niekoho, kto tu žije sotva pol roka. Ale pri jeho práci to snáď nie je nič prekvapivého. "Prepáč, ak na teba pôsobím klamlivým dojmom. Ale nie som miestny. Pochádzam zo Škótska, v tomto meste žijem len skoro pol roka." Poupravil jeho teóriu. Keď nad tým tak premýšľal... o svojej domovine toho vedel snáď menej, než o Shadow Hills. Dlho tam nebol, príliš dlho. Veľa sa tam toho určite zmenilo. Ale už by sa tam nevrátil. Teraz mal poslanie tu, nemohol len tak odísť.

Nic není nemožné. Proběhlo mu hlavou ještě několikrát poté, co ta slova slyšel od muže, který kráčel vedle něj. Teď už tomu věřil. Věřil, že nic není nemožné. Po té noci už dokázal uvěřit téměř všemu, ať mu to bylo podáno jakkoliv. Z jeho slov začínal dokonce věřit i tomu, že čarodějnice existují. Nebylo by to nic zvláštního, když on sám se dokáže proměnit ve vlkodlaka a ani tomu pořádně nerozumí a neví, jak se to mohlo stát. Vždyť i samotný ten muž co kráčel vedle něj mohl být poznamenán nějakým nadpřirozeným způsobem a právě proto toho tolik věděl. Ne že by z něj měl špatný pocit, ne, špatným bych to nenazvala, spíš jen zvláštní. Pocit, který neměl z lidí, které denně potkával mimo Shadow Hills, protože tady to pro něj bylo samé překvapení. I člověk, který vypadal nejvíce obyčejně na sebe dokázal nějak připoutat jeho pozornost a stačilo jen to, aby kolem něj prošel. A ty pohledy okolí, které dostával? Cítili z něj ostatní, že se také pohybuje na nějaké nadpřirozené vlně a měli z něj stejně zvláštní pocit? Nebo dokonce snad někteří z nich dokázali rozpoznat, čím vlastně Theodore je? Spousta otázek, ale ani jedna z nich se nehodila k tomu, aby ji vyslovil nahlas. Kdyby byl zkušenější a dokázal by rozpoznat, co je ten muž zač, nejspíše by si popovídali lépe.
Vyslechne si jeho slova ohledně přírody i města a lehce přikývne. V lese nebylo bezpečno? "No, lesy jsou kolikrát děsivý i ve dne," poví, přičemž lehce svraští obočí k sobě. Takže se tam možná v noci pohybovali tvorové, kteří byli stejní jako on? Zahledí se stranou do dálky, kde jsou vidět právě stromy lesa a zhluboka se nadechne. Tu vůni dřeva, smůly a jehličí cítil až sem. Nechá si od něj objasnit situaci týkající se toho, jak dlouho tady vlastně pobývá. Půl roku? Překvapilo ho to. To všechno, co mu pověděl o městě ho totiž nutilo si myslet, že je tu buď několik let nebo se zde už narodil. Z jeho tváře jde proto vyčíst značné překvapení. "Tak to potom jo, myslel jsem si něco jiného," přikývne a strčí si ruce do kapes mikiny. "Je ten les nebezpečný... úplně pro všechny?" Právě ten si totiž myslel, že využije k dalšímu úplňku, aby se náhodou neproměnil někdy ve městě, když to tady nezná a určitě by dokázal někomu ublížit. Zajímala ho jeho odpověď. Možná se z ní dozví to, jestli má ponětí o nějakém to nadpřirozenu nebo jestli má jen nějaký všeobecný přehled o dění v Shadow Hills.

Pokýval hlavou, to hej, lesy vedia byť desivé aj počas dňa. Treba len vedieť ktorým častiam sa radšej vyhnúť. "To sú, obzvlášť tieto." Súhlasil s ním, predsa mu nebude klamať a nahovárať mu, že to tak nie je. Vždy je lepšie byť pripravený. A on ho skutočne nechcel mať na svedomí ak raz nájde jeho mŕtvolu kdesi v tom lese. Ak by teda jeho mŕtvolu vôbec našli. Ale nad tým nejde radšej ani premýšľať, nechce ho podceňovať, možno sa v ňom skrýva oveľa viac než dáva najavo. "Ale ak budeš opatrný, som si istý, že to bude fajn." Nemohol mu tvrdiť, že sa mu určite nič nestane, ale bude tak mať väčšiu šancu na prežitie a to je predsa to hlavné, nie? A strašiť ho predsa tiež nechcel.
Nad tou otázkou ostal chvíľku premýšľať. Čoraz viac sa potvrdzovali jeho predtuchy, že nie je obyčajný človek a práve preto nevedel čo mu má vlastne povedať. Mohol byť čokoľvek, nemal dosť dobrý nos na to, aby vedel, čo môže byť zač a predsa len, keby bol napríklad čarodejník, tak by mu ani nos nepomohol k tomu, aby to zistil. A myšlienky mu čítať nemohol, tiež sa ho na to nechcel ani priamo opýtať, stále totiž existovala možnosť, že sa mýlil, že je tento chalan len obyčajný človek a pýtal sa ho pre niečo úplne iné. Nemohol si tým byť istý. A ak ho nechcel zatiahnuť do bočnej uličky a zistiť pravdu tam, tak to radšej nechá tak.
"To záleží od toho, na čo tam natrafíš." Taký medveď by mohol byť jeho najmenší problém, všakže? "Samozrejme, nechcem ťa strašiť, skôr tým len chcem povedať, že by si to nemal podceňovať." Mierne pokrčil plecami a zamyslene sa zahľadel na vrcholky stromov, ktoré mohol v diaľke vidieť. "A odkiaľ si ty? Ak sa teda môžem opýtať." Mrkol po ňom kútikom oka. Chalan vyzeral ako zaujímavý týpek, nedalo mu preto neopýtať sa odkiaľ vlastne prišiel.