Ye Olde Marigold bar

Byl pondělní večer a nepřestávalo pršet, slušně řečeno. Nejenom, že nepřestávalo pršet, ale vyvážený poměr dobrého počasí spolu s neúprosným vichrem podepírala ještě realita životní nejistoty už tak mrzkého života - alespoň takto optimisticky smýšlel nad svými problémy, když s koženou brašnou přes rameno opouštěl čajovnu, ve které musel nechat zbytek věcí a pravděpodobně se tam vrátí nad ránem a vyspí se na tatamech určených k polehávání pod sochou Buddhy. Cestou pryč zahlédl svůj odraz ve výloze a zbytek cesty s sebou nesl hořký úšklebek. Jakoby nestačilo, že nikdy nevidí konzistentní vizi, ale zrovna dneska se jeho zkreslení vidění vlastního obličeje zdeformovalo do dokonalosti. Tak moc se mu zažrala ta představa do mozku, že vnitřní úzkost a nervozita se začala stupňovat do takové míry, že marně pošilhával na vedlejší silnici, jestli náhodou nejede nějaké auto, pod které by si velmi nenápadně lehnul...
Ale jako většinu problémů, které lidstvo kdy potkalo, i ten jeho vyřešil pohled na vývěsku hospody. Protože život nemá smysl. A alkohol mu smysl nedává, jenom ho dělá snesitelnější. Teda, za předpokladi že se považujete za zrůdu nehodnou lidství a ještě k tomu vám trochu straší ve věži.

Vešel dovnitř, ustrojený do svého dlouhého kabátu, který mohl stejně dobře ukrást z berlínského muzea. Dojde k baru a využije blízkého věšáku, kde ze sebe kabát shodí a sedne si na židličku s brašnou u nohou. Na hlavě má naražený khaki vojenský baret, z pod kterého vykukuje pár kudrlinek. K tomu černé, úzké rifle s pár škrábanci, nechybí jako obvykle hnědé kožené boty zašněrované až nahoru, nezvykle čisté. A nakonec černý rolák upnutý tak akorát, aby vypadal jako francouzský módní návrhář, pochopitelně homosexuál.  Ale je to jenom kostým. Zábavný, nutno podotknout. Stejně jako když si obuje podpatky. Taková hra, chvilkové alterego, díky kterému si na chvíli vyzkouší jiný život. Když se ho servírka zeptá, co si dá, tak si promne bradku a říká: "Víno, prosím. Bílé. Suché." A mávne dlaní, jakoby se s ní nechtěl nadále obtěžovat. Ačkoliv musí víno v irish pubu působit jako zpronevěra, tak jeho role zkrátka vybízí k lehce... měkčímu pití. A koneckonců, není tu poprvé, není tu podruhé. Na jeho manýry už by tu mohli být alespoň krajně navyklí. Porozhlédne se okolo a naoko znuděně zívne, přičemž si nonšalantě podá brašnu, ze které vytáhne lehce oprýskaný notebook s četnými nálepkami, z nichž nejvíce svítí růžová "I'm MDMA in love with U". Kdo by to ale kontroloval. Místo toho ještě zapojí myš, kterou chytne do pravé tlapky a nadmíru soustředěně začne posouvat tvary a obrázky na plakát, který má zhruba do půlnoci odevzdat. Grafický design naštěstí není umění, je to řemeslo a není zas tak těžké poskytnout kýčovitý a nestárnoucí design za částku, která mu minimálně poskytne kauci na další mizerný podnájem. A jen co se opiju, možná i na někoho promluvím... pomyslel si, zatímco si upil vína.

Aj napriek tomu, že mala značne chuť niekoho zavraždiť, na tvári si udržiavala príjemný úsmev, ktorým sa lúčila so svojimi kolegami v práci. Niektorí za ňou volali čosi o tom, že aj oni by už chceli ísť domov a že jej závidia, že ona už môže ísť preč. To ale ignorovala a s úsmevom len kývla hlavou žene na recepcií keď prechádzala okolo. Takmer škrípala zubami keď vyšla von z nemocnice a nasrdene kráčala vpred, veľmi dobre vediac, že bez zastávky v bare sa domov dnes nedostane. Vedela dobre, že ľudia sú hlúpi, ale nečakala, že by to mohlo zachádzať až do takýchto extrémov. A predsa ju to naštvalo do nepríčetnosti. Keby mohla, tak by tomu debilovi na operačnej sále odtrhne hlavu, ale keďže jeho asistenciu ešte potrebovala, nemohla si to dovoliť. Miesto toho sa ale hneď po operácií trochu pohrala s jeho telom a dúfala, že vďaka "pokrúteniu" jeho tráviaceho traktu strávi na záchode ešte veľa času. Zo srdca mu to praje, všetky tie bolestivé kŕče a nevedomosť, ktorou stranou mu čo práve chce vybehnúť. Pri tej predstave sa musela usmiať, ale na nálade jej to aj tak nepridalo. Bola by ho zabila keby môže, ale nemôže. Možno by ho bola aj zviedla, zlákala k sebe domov a tam mu ukázala, že ju sa štvať neoplatí, ale to by to nemohol byť gay. Zasratý buzerant!
Vošla do baru a rovnou cestou k barovému pultu. Kútikom oka si všimla, že na vešiaku tam visí pomerne dlhý kabát. Normálne by tomu pozornosť nevenovala, ale tento vyzeral akoby sem prišla nejaká historická osobnosť. Mierne sa zamračila, rozhodnutá tomu nevenovať pozornosť, otočila sa ku barmanke a radšej sa prestala mračiť, pretože to dievča vyzeralo akoby sa jej zľaklo. Ach, ako ona milovala takéto tipy. Sladko sa na ňu usmiala. "Daj mi rum." Mala chuť k tomu pridať aj niečo na štýl, že ak teda vie, čo to je, ale spoliehala sa na to, že to dievča vie, ako vyzerá rum a teda jej ho aj naleje. Má to dievča vôbec občianku? Keď ale pred ňou pristál pohárik s rumom, opäť sa usmiala. Možno ak tomu rumu vypije dosť a jeho vôňa sa bude roznášať po bare, tak majiteľ toho kabáta si ako správny pirát príde vypiť s ňou. Kopla do seba prvý pohárik a potom ho prázdny postrčila vpred, len aby tým dala najavo, že chce ešte. Snáď to tá baba pochopí. Za niečo ju predsa musia platiť.
Cítila, že s alkoholom vo svojich útrobách sa cíti o čosi lepšie a uvoľnenejšie. Pohodlnejšie sa preto usadila na na stoličke a rozhliadla sa doprava doľava či náhodou neuvidí niekoho známeho alebo aj neznámeho, kto by stál za oslovenie. Nechcela tam predsa sedieť sama so svojím rumom. čo ju ale mrzelo, bolo, že nikde nevidela nikoho, kto by sa hodil k tomu kabátu. Nejaký starý zvráskavený starec s bradavicou na nose, fúzami po členky, ale nutno podotknúť, že miesto okuliarov má len pásku cez jedno oko. Nom, nie, nikto taký tu nie je. Aspoň ho teda nenašla. Možno na záchode. Ale tam ho hľadať nepôjde. A možno ho vlastní niekto úplne iný... Zrak jej práve padol na istého mladíka, ktorý sedel neďaleko nej, vlastne ich delila jedna stolička a mal pred sebou počítač. A vtedy sa pred ňou objavil ďalší rumu, ktorý veselo chytila do ruky.

Klik sem, klik tam. Takhle to vypadá jako zmařený čas a sám uznával, že manuální práce má několik neskonalých výhod. Tak za prvé, její výsledek je vidět. Hrnečky, domy, chodníky, silnice... vytvoří se něco, co lze obdivovat. Za druhé, nemusí se spoléhat na moderní techniku. Né, že by neměl ke svému počítači citový vztah, ale přece jenom by si koupil nový, pokud by si to mohl dovolit. Nebo spíše chtěl dovolit. Nízký rozpočet nemusí být nutně výsledkem špatné životní situace, ani se do takové pozice nestavěl. Jednoduše se vzdal nároků na problémy komerčně úspěšného člověka a je mu mnohem příjemnější přežívat od mince k minci, protože se za tím skrývá určitá svoboda. Žádné nároky v mizerně placené práci. Žádné ambiciózní potřeby uspokojení ega. Žádné entity, které by se na jeho úspěchu chtěly přiživit. Žel, sem tam přišly nečekané výdaje a vzhledem k tomu, že o pojištění ani neuvažoval, musel se obrátit... na staré známé. A to ho stálo práce procvakaných třicet minut u počítače, aby zhotovil design na kulturní festival v Berlíně, který byl odměněn v eurech. Výhoda moderního Berlínského umění bylo v tom, že si potrpěli na ultra minimalismus. Takže bylo nutné dát důraz především na barvy lahodící oku. Trochu geometrie, trochu popkulturních referencí (jako třeba logo velmi známého divadla, které se honosí kotoučem od pily) a voila - design je na světě. Další kliknutí, vhozeno na uložiště. Další kliknutí - posláno koncovému uživateli s lehce chlípnou poznámkou v němčině. Druhý den doplní text, dodělá detaily... a má pokoj.
Spokojeně zaklapne notebook a odloží prázdnou skleničku, když tu zavětří a semkne obočí, když se velmi nenápadně porozhlédne okolo. Uvidí ženu, která nejenom padne do jeho zorného pole, protože je relativně blízko a na baru nikdo jiný nesedí, ale také... mu voní pod nosem jeho jinak oblíbeným nápojem. Ušklíbne se. Teď když už se na ní podíval, zachová si alespoň zbytky své důstojnosti a s uchechtnutím praví: "Být dámou mi moc dlouho nevydrželo, když na vás tak koukám..." mávnou svou skleničkou směrem k rumu a když se u nich zase objeví servírka, se sladkým úsměvem si objedná: "Rád bych to, co má tady slečna vedle. A dvojitý." Nebude se upejpat a ani se nepozastavuje nad tím, že ženu na první pohled neurčitého věku, které už ale jednadvacet očividně není, nazval slečnou. Pozná se to kupodivu podle rukou. Jeho paměť mu ale nesloužila natolik dobře, aby to uměl určovat na rok přesně. Nemělo se jednat asi o nic víc, než jeden z jeho připitomělých fórů, ačkoliv věk je něco, co u dalších bytostí nijak neposuzoval. Čas je strašně relativní. Každý další den a rok mu už ani nepřipadá tak dlouhý. Je to jenom nějaká míra spánku a bdělosti, která se cyklicky zopakuje. Když člověk nespí, trvá to déle. Když člověk spí, najednou mu vše utíká. Ale když chlastá... pomyslí si, když zvedne rum směrem k sousedící ženě, asi jako takový pseudooslavný přípitek vstříc lidské zbytečnosti, ...jakoby utíkal před zubem času. Kouká do prázdné skleničky a mávne, že by rád další, dá se asi tak odhadnout. A levačku položí na notebook, na který klepe prsty, že se div nebojí, co by to s tou starou herkou mohlo udělat.
Celou tu dobu mimochodem ani nedokázal zatím identifikovat, jak to děvče, co mu nosí pití, vlastně vypadá, nebo se chová. Protože pult je pro něj jakousi neviditelnou bariérou, co ho zřejmě chrání před tím osudovým střetem s faktem, že ho někdo sleduje každičký den co tu sedí pokaždé s jinou osobností a náladou, co ho sleduje od střízlivosti do opilosti a... zkrátka je děsivě si přiznat, že číšnice je organismus s pamětí.

Vo svojich úvahách o pirátovi ale zabudla na jednu dosť podstatnú vec. Pred barom si nevšimla zaparkovanú loď. A teda budú jej teórie najskôr asi chybné. Jedine, že by to bol nejaký pirát bez lodi, napríklad nejaký cestný pirát... Ale nevidela tam ani žiadne auto, ktoré by stálo za to. A teda je to možno tak akurát pirát internetu, inak povedané hacker. A ním by mohol byť práve ten chalan, ktorý sedel neďaleko nej aj s počítačom. Nevedela síce čo na tom počítači robí, možno len nejakú prácu do školy, ale rovnako tak sa mohol snažiť nabúrať do nejakej tajnej organizácie, aby im ukradol supertajné informácie. No, ale pýtať sa ho na to nemala v pláne, aspoň zatiaľ nie. Možno trochu neskôr, teraz si užívala obsah druhého pohárika, ktorý do seba už nekopla tak rýchlo a rozdelila si ho na dve časti.
Pohľadom sa opäť vrátila ku kabátu a potom sa pozrela ešte raz na toho chalana. Nie, to je blbosť. Ten kabát nemôže byť jeho, veď by sa v ňom ten chudák utopil. Ale na druhú stranu, keby sa v ňom utopil, mohla by mu ako správny lekár zachrániť život a potom by za to od neho chcela niečo na oplátku. Napríklad aby bol jej osobným otrokom alebo len hračkou, ktorú môže občas týrať. Nebolo by to moc opovážlivé? Súhlasil by s tým? Ale ako by ho mohla donútiť obliecť si ten kabát ak nie je jeho? Jedine ak by išlo o nejakú stávku alebo tak... Fľašu tu s ním určite hrať nebude, mohla by to byť sranda, ešte to takto v bare neskúšala, ale ak to raz skúsi, tak jedine keď bude viac hráčov a nie len jeden chalanisko.
Myšlienky o pirátoch zatlačila do úzadia. Veď nakoniec, toto je mesto plné nadprirodzených bytostí, takže ten kabát patrí Van Helsingovi a bodka. Kopla do seba aj druhú polovicu pohárika a vtedy začula ako na ňu niekto hovorí. Otočila sa smerom ku mladíkovi a ešte raz si ho premerala pohľadom, než sa usmiala. On sa teda snažil byť dámou? No, možno vyzerá mlado a na chlapa ešte trochu nevyspelo, ale so ženou by si ho určite nikdy nepomýlila. "Mrzí ma ak vám kazím imidž. Rozhodne to nebol môj úmysel." Ak by ale chcel, určite mu pomôže ten imidž získať naspäť. Stačí si len vybrať kým by chcel pre tento raz byť. Vrahom? Zlodejom? Slečinkou stratenou vo veľkom svete? Alebo dospelým mužom, ktorý dosiahne všetko čo len chce? Rada mu pomôže ak za to dostane to, po čom jej duša piští už nejaký čas. Tak dlho nikoho nemučila. Síce jej kolegovi v práci dnes trošku zavarila, ale to sa nepočíta. Ona chce počuť výkriky plné bolesti, v očiach vidieť strach a cítiť na rukách teplú krv. Lepšie by to bolo už len keby si to ten niekto užíval rovnako ako ona. Ale takého človeka ešte nestretla a ani nedúfala, že sa niekedy niekto taký nájde. Pri mučení je dôkladná a dáva si záležať aby to bolelo. A ak to ten niekto prežije, tak na ňu tak skoro nezabudne.
Takmer koketne zaklipkala mihalnicami keď zdvihol pohárik jej smerom na znak prípitku a sama si popýtala od barmanky ďalšiu rundu. Ak on bude piť dvojité, získa si nad ňou ľahko náskok. A ona predsa nebude meškať. "Tak teda dvojitý." Povedala dievčaťu a opäť sa otočila na chalana. "Niečo vás rozhodilo alebo je to u vás prirodzené začať pomaly a potom sa rozbehnúť?" Nemohla si nevšimnúť, že predtým pil len víno a zrazu do seba hádže rum. Možno chcel vyzerať viac dospelo. A možno aj preto mu vykala, pretože u neho chcela vzbudiť dojem, že v ňom vidí viac než len malého chlapca. Samozrejme, nepochybovala o jeho dospelosti, ale... rastú mu už vôbec fúzy? Tak naozaj skutočné fúzy? Nevedela si ho predstaviť pred zrkadlom ako sa snaží žiletkou zbaviť strniska.

Jak tak upíjí rum, náhle z něj vypadne: "Jo a... sklenici vody poprosím." Nezapomene se podívat, jak velké jsou sklenice a s překvapeným zvednutím obočí si změří nádobu na necelých 400 mililitrů. Ačkoliv to může vypadat zvláštně, jde o propracovaný trik. Podívá se na hodiny. Protočí oči v sloup a dopočítá se, jaký by měl být plán do osmi do rána. Každou hodinu by měl vypít alespoň 300 mililitrů vody, aby ho produkte alkoholdehydrogenázy úplně nesložila. V překladu, aby neměl takovou kocovinu, že by se návštěvníci čajovny cítili jako v lihovaru a vrhal na ně ještě nepříjemnější pohledy, než obvykle. A že možná vypadá jako nezkušený ochlasta, co si potřebuje ulevit mezi skleničkami vodou, nad tím se ani nepozastavuje. Vždycky to bude něco.
Její reakci se zeširoka usměje. Pokrčí čelo a nesouhlasně zavrtí hlavou. Jakou imidž... pít se dá všechno. Svůj myšlenkový pochod si nedá pro sebe, nikdo nemusí být zvědavý na jeho teorie o antioxidantech a že když už si nemůže dovolit lepší stravu, než jsou čínské polívky (což je opět jen způsob, jakým chce dokázat, že se dá přežít na glutamátu sodném), musí si některé látky doplňovat jinde. Znělo by to ještě šíleněji. "To by mě ani nenapadlo, že byste mi chtěla zavonět třtinovou pálenkou a úmyslně mi sebrat veškerou eleganci." Prohlásí s takovým ironickým podtónem, díky čemuž si tato slova přidá na svůj imaginární seznam hloupých vtipů. Už se ale dostává do stavu, kdy mu je mnohem příjemnější se s někým vybavovat. Najednou jakoby mu role více sedla, hýbe se plynuleji, i výraz odpovídá tomu, co říká, nebo dělá.
"Heh, pardon. Mé jméno je Ives, nejsem moc zvyklý, že by mi někdo vykal, kromě nadřízených, klientů, zákazníků a... chápete." Ještě než začne myšlenku, se kterou by vysvětlil své alkoholové počínání řekne tohle, asi aby cizinka alespoň dostala jméno a nebyla jenom uspěchané "hej" a "vona". Navzdory čemuž, nedělal si iluze, zítra už si to jméno pravděpodobně pamatovat nebude, protože alkohol a... Ives, že? Ale její přítomnost na něj nedělá špatný dojem, což v posledních letech už nedělá snad ničí. Aby nepůsobil příliš agresivně, tak nenatahuje ruku - jakási gesta s olizováním hřbetu ruky rozhodně nemá v plánu a navíc ani nemá pocit, že by to byla žena, co má taková laciná gesta v baru zapotřebí. Tipuje, že se sem přišla hlavně odreagovat a se svým životem přes den nijak nestrádá. Možná se ale mýlí, jen co je pravda. Ale i kdyby šel na jistotu, neudělal by to, protože... nechce. Už pár let nechce a asi už ani neví, jaké to je chtít.
Zkousne si zevnitř tvář odvrácenou ke zbytku podniku, přemýšlivě hledíc do sklenice vody."Popravdě, víno jsem tu nikdy neměl. Když jsem se dneska oblíkal, měl jsem na něj tak nějak náladu a navíc ta ironie, dát si v irském baru víno, mě nějak přemohla. Ale jak se dalo čekat - víno není zrovna irský národní nápoj a ve výsledku to nebylo tak uspojivé, jako stálé klasiky."[/b]

Podľa výberu vody usúdila, že sa rozhodol trochu ubrzdiť účinky alkoholu. Kedysi to robila tiež, našťastie ale si jej telo zvyklo na alkohol. Neznamená to to, že sa nedokáže opiť alebo že jej na ďalší deň nebýva zle, ale svoju latku tolerancie posunula dosť vysoko a teda toho môže vypiť viac než je bežné a nebýva jej moc zle. opiť sa opije, to je jasné, ale bolesti hlavy na ďalší deň nebýva taká silná aby nedokázala existovať a strávila na záchode celý deň. Je za to na seba hrdá, pretože jej to často pomáha pri lovení koristi. Zatiaľ čo nejaký úbohý chlap je na mol, ona je pripitá, ale stále plne pri zmysloch a teda ho môže spokojne odtiahnuť do svojej nory, kde sa s ním pohrá a potom ho zvyčajne aj zabije. Ale tento chalan asi nebude ten prípad. Vyzeral príliš mlado na to, aby ho zabila. Pohrať by sa s ním vedela, ale zabiť ho... No, mal by byť vďačný svojmu mladému vzhľadu aj napriek tomu, že jeho skutočný vek môže presahovať aj ten jej. Každopádne nemala v pláne si k rumu objednať ešte aj niečo iné, čím by mohla účinky alkoholu trochu zmierniť a miesto toho len pobavene sledovala toho chalana. ktorý sa práve o to snažil. No, s radosťou bude sledovať jeho snahu a to ako veľmi je v tom snažení úspešný.
"V tom prípade som rada, že sa chápeme." Rada kradne mužom eleganciu, ale iba vtedy keď sa hrajú na nebojácnych hrdinov. V takých chvíľach im s radosťou dokáže, že existujú veci, ktorých sa dokážu báť aj oni. Napríklad sa môžu báť jej. A tak sa z elegantného džentlmena stane elegantne ustráchané šteňa. Toto ale nebol ten prípad, tento chalan na ňu pôsobil inak než bežní muži.
Tak Ives. Zvláštne meno, nepozná nikoho s takým menom, aspoň nie osobne, ale pokiaľ sa nemýli, meno Ives sa považuje za meno umelcov. Nie je si tým istá. "Ja som Joy." Ako sa zdalo, ani on nebol na tie spoločenské formality podania si rúk alebo zdvorilostných fráz o tom, ako veľmi sa tešia vzájomnému spoznaniu sa. "Takže Ives... Si umelec alebo niečo také?" Podvihla obočie. Ak neberieme ohľad na jeho meno, stačí sa pozrieť na jeho oblečenie. Kto sa takto oblieka? Vyzeral tak nejak... príliš uhladene. Ako niekto, kto celý deň tvrdo maká vo svojej kancelárií a nakoniec predtým, než pôjde domov, staví sa v bare, aby prišiel na iné myšlienky. Nesedí tento popis aj na ňu? Oblečená v rifliach, ktoré boli obtiahnuté, ale predsa pohodlné. Biele tielko, ktoré zvýrazňuje jej postavu a nakoniec čierna kožená bunda, ktorú sa neobťažovala dať dolu. Nebolo jej v nej teplo a ešte keď ju mala rozopnutú. Blonďaté vlasy jej padali na chrbát vo vlnách, za ktoré mohol hlavne drdol, ktorý mala väčšinu dňa v práci. Vždy potom cítila úľavu keď si mohla po skončení šichty vlasy rozpustiť.
"Ako sa zdá, v alkohole sa vyznáš." Samozrejme ju to neprekvapovalo. Je to chlap, tí sa vo väčšine v takýchto veciach vyznajú. Pokiaľ teda celý život nepijú len pivo, ale aj v takých prípadoch majú aspoň nejaké znalosti o alkohole. Ivesa si ale nevedela predstaviť s pohárom piva v ruke.

Voda je vlastně dobrá. Navzdory tomu, že je lákavé se jen tak ztřískat a třeba se vyhnout večernímu vnitrozpytu v posteli (tedy, na tatamech), někdy je lepší minimálně ubrat negativní dojezd předběžnými opatřeními. Kdysi, když ještě experimentovla s drogami, tak byl schopen po kapsách nosit přesně nadávkované vitamíny a doplňky stravy, které s přesností na hodinu polykal podle toho, co si předtím vzal. Vitamínu C nikdy dost nebylo, draslík byl důležitý, vápník, kyselina listová. Odpovědný feťák, tedy, kdyby někdy byl feťák. Nikdy nebyl asi nic. Jenom k alkoholismu tíhne, což je ale způsobeno jinými faktory, nad kterými teď nepřemýšlel. Měl v hlavě pouze to, že se nesmí nechat vyhodit, nebo nebude moct nocovat ani v práci a tohle město není ideální na spaní pod širákem. Ale zase tu prý běhá vrah a to by mohlo být do jisté míry vysvobození, když na to sám nemá kuráž, chuť nebo motivaci.
Jak si tak usrkne vody, trochu ji poválí v puse a polkne, jakoby nad něčím přemýšlel. A skutečně přemýšlí. Když dostane další rum, aniž by musel něco říct, jenom se usměje a zase uhne pohledem vedle sebe, když se může upřímně zasmát. Líbí se mu, že je s ním na jedné vlně - třeba vydrží ještě chvíli, než plácne tak špatnej vtip, že mu vyleje rum na hlavu a odkráčí si po svých k taxíku, který jí odveze do zrekonstruovaného bytu, kde už na ní bude čekat... no, co na ní bude čekat? Kočka? Nebo třeba pes? Na to jí ještě neodhadnul, takže si dá předsevzetí, že zjistí, co má za mazlíčka. Třeba to nakonec bude papoušek, plaz, nebo exotické rybičky.
"Joy..." Opakuje s pohledem na ní, opatrně, aby se ujistil, že nezkonil výslovnost. To by bylo teprve trapné. Samozřejmě, že když oba mluví anglicky, tak je menší pravděpodobnost se splést, ale sem tam se mu ten německý akcent ještě přiloudí. Překvapeně zamrká nad její hypotézou a hořce se ušklíbne. "Něco takového. Je to tak výnosné, že krom toho jsem třeba i zedník, když je potřeba... nebo roznašeč letáků... nebo klaun na dětských narozeninových oslavách. Nechci se chlubit, ale tak rychle jako já tu široko daleko nikdo pejsky z balónků dělat neumí." Kývne na svá slova hlavou, samozřejmě to je nadsázka, ve skutečnosti ani nemá ponětí, jak se takové ty dlouhé balonky nafukují. Mohl samozřejmě začít vyjmenovávat, čím vším si za poslední měsíc přivydělal, ale to není tak zajímavé a co si budeme, on o sobě stejně nerad vypráví, raději poslouchá druhé. "Ty koukám taky nejsi v alkoholu úplně nezkušená..." Mrkne k jejím rukám a zase se usměje, než proloží dalšího panáka douškem vody. "Takže, máš slabost pro dobré pití. Seš si sama sebou jistá, což znamená, že asi děláš něco, co tě naplňuje, nebo jsem jenom mizernej hospodskej psycholog..." Opět sarkastická poznámka na odlehčení atmosféry. "Co tebe přivádí takhle v týdnu na skleničku?" Věnuje jí vlídný pohled. Ani si nedomýšlí, co by to mohlo být. Ať už těžký den, nebo prostě je chuť... všechno to jsou pádné důvody, proč přijít. A třeba se mu z ní podaří vytáhnout nějaký zajímavý, životní příběh, a to se počítá.

Takže ako sa zdá, pracuje tak akosi na voľnej nohe, kedy nemá nijaké konkrétne zamestnanie a prihlási sa o akúkoľvek prácu aby prežil. Bolo to zaujímavé, tak trochu obdivovala ľudí, ktorí takto dokážu žiť, pracovať na viacerých frontoch. Vedia sa orientovať vo viacerých veciach a nemajú problém takmer s ničím, hlavne ak za to dostanú zaplatené a môžu tak prežiť ďalších pár dní bez strachu, že umrú hladom. Nedokázala však potlačiť smiech, keď hovoril o psíkoch z balónov. Vedela o čom, hovorí, ale ona sama s takouto praxou skúsenosti nemá. "No, ja neviem z balóna urobiť nič, akurát ho nafúknuť." A aj to len normálny balón, s tými dlhými je v koncoch. Ale nikdy nejavila moc snahy naučiť sa to. "Ale aspoň sa nenudíš. Nemusíš chodiť každý deň stereotypne do tej istej práce, stále sledovať tých istých ľudí, počúvať tie isté reči... Asi ti aj závidím." Priznala a mierne sa usmiala. Keby mohla, bola by vymenila personál celej nemocnice, ale nemala na to dostatočnú moc, riaditeľkou sa ešte nestala. Preto sa zakaždým musí uspokojiť len s občasnými telesnými problémami svojich kolegov a s úsmevom sleduje ich bolesti.
Pokývala hlavou. "Čo to viem." Nevinne sa usmiala a pokrčila plecami. "Viem čo je dobré a čo mi chutí. Zvyčajne ide o náladu, sám si predsa hovoril o chuti na víno. Ale zväčša ide o niečo silnejšie než víno." Víno poriadne nevnímala, prišlo jej to len ako hroznový džús. Hlavne to červené. Biele ešte zniesla, ale červené nemohla ani cítiť. Pripomínalo síce farbu krvi pri správnom svetle, ale ona nie je upír a síce má krv rada, ale nie na pitie. Skôr na svojich rukách alebo všade naokolo.
Premyslela si jeho hypotézu a pokývala hlavou. "Povedzme, že si sa trafil. Moja práca mi dáva čo potrebujem, ale stále existujú veci, ktoré mi robia väčšiu radosť." Napríklad okrem záchrany životov a rozprávaní diagnóz, veľmi rada tie životy berie. Ale to by pri jej práci neprešlo, aspoň nie zakaždým. A tak miesto pacientov, trápi kolegov. Zatiaľ neľutuje, že si vybrala prácu v obore medicíny. "Ťažký deň v práci. Myslím, že keby som mala ísť domov bez zastávky v bare, neskončilo by to dobre. A tu prídem na iné myšlienky či už vďaka alkoholu alebo vďaka niekomu, kto mi bude robiť spoločnosť. A tebe sa to zatiaľ darí." I keď mu vlastne práve hovorí o svojej práci, ale nemusí na to myslieť priamo. A tento chalan vyzeral, že dokáže tému zvrtnúť kedykoľvek a kamkoľvek, takže sa nebála toho, že sa budú celý čas baviť len o práci.

Uchechtne se. Ne tomu, jak je vtipný. Ne polichocením. Asi nad tou naivitou, že jeho styl života je záviděníhodný. Pokud by byl, tak by tak nežil. Dá se říct, že se tímto způsobem trestá za svou minulost, protože nejistota, pohrdání okolí a v neposlední řadě odříznutí od těch, na kterých člověku v některé fázi života záleželo je trýznivá smyčka opakovaného zoufalství. Ne, že by se jeho cestou nedalo uživit v pohodě. V tom je ten problém, že on nechce a dělá to záměrně tak, aby neměl šanci vést smysluplný život, protože toho ani není schopen. Přiblíží ke rtům skleničku s rumem a podotkne: "Občas bych se celkem rád nudil. A ne teda, že by se mi to nedělo." a mrkne pravým okem, asi už tak jen ze zvyku. "Furt existujou lidi, co si myslej, že jenom práce v kanclu je monotónní." Nedělal si iluze, že pokud sama pracuje ve velké korporaci, tak na nějakém vyšším postavení. Už tak nějak prokoukl, že inteligentní ženy, které ještě navíc umí vkusně využít svého zevnějšku, se dostanou kam potřebují a ačkoliv by neřekl, že to mají lehčí - ze své přirozené evoluční výhody měly obvykle lepší žaludek na ambiciózní tahy. A tím nemyslel vyspat se s každým na cestě, což je tak devadesátkovej předsudek jako spíš podvědomě zakořeněnou evoluční lacinost samců. Když si žena uvědomila svou hodnotu, měla obvykle všude dveře otevřené. Ale to se zase dostávám do té dementní teorie..., pomyslel si a zapil to.
Kývne. Lépe by to asi neřekl. Vědět, co jednomu chutná a pít to je ten pravý princip. Bylo těžké sedět s někým, kdo byl samozvaný someliér, nebo odborník na všechny dostupné druhy alkoholu, který pohrdá tím, že si sám občas pořídil levné víno prostě proto, že měl chuť na levné víno. Obecně měl rád, když se obecné věci neřešily. Díky jejímu přístupu se přece jenom mohl víc uvolnit. "Taky obvykle piju silnější věci. U piva a vína mám takový zvláštní pocit, ačkoliv to tak samozřejmě není, že je ten alkohol zředěný." Zavrtí nad tím hlavou, když nehtem cvrnkne do skleničky s vodou.
Chápavě přikývne s přemýšlivým našpulením rtů. Uměl si po těch letech, co mluvil s lidmi, představit asi všechny scénáře špatného dni v práci a ani si je neuměl představovat. "To jsem rád. Na každého to nefunguje, takže pak musí vytáhnout právě ty balónky. Ale dneska s sebou nemám červený nos." Teď se nad sebou ušklíbne a položí si dlaň na oči, aby si promnul spánky. "Pardon, já... " přemýšlí, jak se vykroutit z usvědčení ze špatných vtipů, když to je spíš osobnostní rys, než jenom chvilkový zkrat. "Jsou dny, kdy bývám zábavnější - asi to taky znáš. Dneska se nic zvláštního nestalo, ale celý den jenom myslím na to, jak se vytrhnout z takových těch nejistot po přistěhování do nového města a tak nějak jsem doufal, že se mi to povede, když se trochu opiju." Povzdechne si, ačkoliv mu úsměv z tváře nemizí. "Jsi místní?" Možná, že ona mu taky nebude moct vysvětlit, proč tu má horší sny, než kdekoliv jinde. Možná tu je jenom na skok. Ale rád si to poslechne. Její hlas je podivně... návykový, aspoň mu to tak zrovna teď přijde.