Train station ruines

pro **Admin** Sun Dec 16, 2018 3:19 pm

V původních plánech naleznete stanici Downtown vedoucí centrem města. Stačila ale jedno poškozené potrubí, aby veškeré několikaleté práce spláchla a spolu s tím i několik milionů daňových poplatníků. Vstup do podzemní stanice se nachází v jedné z postranních uliček, leč pozor! Není zde bezpečno. Zastávku si oblíbili zejména feťáci, anarchisté a několik pouličních prostitutek, kteří si ze zdejšího místa udělali vlastní doupě. Drogy či jisté informace koupíte právě zde.

pro **Julian Mac Alastair** Sun Dec 30, 2018 3:26 pm

<<

Nebylo ničím neobvyklým spatřit ho právě zde. Tohle místo bylo plné pochybných existencí, mezi něž by se jistě sám řadil nebýt práce, kterou před pár měsíci v tomhle městě sehnal. Opět byl ve svém živlu a mohl dělat to, co ho baví. Jen pro to nejspíš měl trochu jiné důvody než lidé, kteří se dali na dráhu policisty. Nedělá to proto, aby snad očišťoval společnost od kriminálníků a prokazoval tak všem velkou službu. Netouží po hrdinství. Jen ho to baví. A právě absence tohoto smyslu pro vyšší dobro společnosti mu umožňuje mnohé vraždy pěkně zamést pod koberec. Zvýšená populace nadpřirozena na jednom místě nutně znamená taky zvýšený počet mrtvol, o nichž by se lidé nejlépe neměli dozvědět. A tak už to holt chodí. Něco podobného prováděl i v jiných městech, kam ho zrovna vítr zavál. Kryl tak i sám sebe.

Jenže tentokrát sem nešel kvůli nově ohlášené vraždě, dokonce ani kvůli pouličním výtržnostem či něčemu podobnému. Byl tu jenom kvůli informacím. Počasí bylo ještě horší než normálně, avšak co by jeden taky čekal na konci prosince, že. Jeho naleštěné botky na nízkém podpatku tlumeně klapaly po zasněžením chodníku, jak energicky kráčel až k oné uličce, v níž se schovával vchod do stanice. Vylovil pouzdro s cigaretami, jednu vytáhl a pomocí stříbrného zapalovače si zapálil. Nebavilo ho poslouchat ty kecy jeho kolegů, kteří mu neustále opakovali, jak si tím věčným kouřením zlikviduje plíce. No jasně, on zrovna. Kdyby tak jenom věděli, komu to říkají… Ale na tom nesešlo, už jim začalo docházet, že mu to nevymluví. Začal se za ním táhnout oblak kouře a bez zaváhání překročil práh dveří vedoucích do stanice. Prošel kolem omlácených a nepoužitelných turniketů, sestoupal po schodech a naskytl se mu pohled stejný jako už mnohokrát předtím. Rychle se naučil, že chce-li získat spolehlivé informace o všem možném, co se kde v tomhle městě šustne, tohle je to nejlepší místo. Sjel pohledem skupinku prostitutek, které seděly na patníku v hloučku a dle všeho se chystaly na další dnešní šichtu. Tam ne. Pokračoval dál podél kolejí, které už obrostl lišejník, a v jednom z výklenků postával zhruba čtyřicetiletý muž se strništěm a slídivýma očkama. Dealer. A nejsou to jenom drogy, co prodává. V prvním momentě si ho Julian nevšímal, prošel kolem a opřel se o zeď s oprýskanými a popadanými kachlemi, aby o ni típl cigaretu a vzápětí si zapálil další. Dealer mlčky vyčkával, až promluví první, což také detektiv udělal. Nepotřeboval vědět nic zvláštního. O pár ulic dál našli před několika dny zavražděnou prostitutku, která si však dle nemalých zásob extáze přidělávala ještě i jinak.

Položil mu pár otázek, velice účinně a nenápadně zatlačil na citlivá místečka a dozvěděl se, co potřeboval. Pro koho to prodávala a od koho to všechno dostávala. Možná si nechala něco stranou nebo už nechtěla dál prodávat… To ještě zjistí. Tady s tím už však skončil. Přesto se ještě k odchodu neměl. Ono čas od času se vyplatí tu strávit pár chvil. Nicméně nedalo se popřít, že Julian tu byl trochu jako pěst na oko ve svém čistém a uhlazeném oblečení a dlouhém černém kabátu. Co se ovšem týkalo obličeje… V tom měl výraz ne nepodobný jiným, co tu hledali přístřeší.

pro **Naomi Chisaka** Sun Dec 30, 2018 4:31 pm

Tohle místo rozhodně nepatřilo k jejím obvyklým zastávkám. Zvlášť ne po svátcích. Avšak měla jasný důvod, proč jsem zamířila. Její rodina. Do teď nezjistila, kdo nebo proč to vlastně udělal. Měla svou domněnku kdo to byl. Byla si jistá rasou, věděla, že to byli vlkodlaci. Ale proč sakra? Jasně, vlk a liška asi nebudou nejlepší přátelé. Pokud nepočítala své dětské přátelství s Takumim. Jo, Takumi. Byl jiný než ostatní vlkodlaci. Nesešlo mu na tom, že je liška, díval se na ní jako na osobu, ne jako na nepřítele. A pak, když odešli, tak jeho rasa zabila její rodinu.
Zatřepala hlavou a upravila si šálu, která ji zakrývala vlasy. Teď nebyl čas dedukovat nad minulostí. Její rodinu ji to rozhodně nevrátí. Měla však na dosah jisté informace, které by ji pomohly pomstít její rodinu. Nebyla neviňátko, jak se na první pohled zdálo. Ano, byla to hodná kitsune, která léčila a dokonce pracovala jako zdravotní sestra. Měla však i svou druhou stránku, která rozhodně nebyla tak hodná a veselá. Běžná Naomi, tak jak ji všichni znali, byla veselá, praštěná japonka. Ta druhá Naomi, kterou držela ve své duši pevně pod zámkem byla její pravý opak. Krutá, chladnokrevná, ochotná jít přes mrtvoly za svým cílem. Tu však moc lidí neznalo.
V otrhaných džínách a kabátu zatočila do uličky a rychle vklouzla do vchodu. V tomto oblečení jsem svým způsobem zapadla, ačkoliv i tu jako asiatka působila částečně jak pěst na oko. Její kroky byly jisté a směřovala k chlápkovi se slídivýma očkama. Věděla, co je ten chlápek zač. neřešila lidi okolo, zajímala se jen o toho dealera a informace od něj. "Vyklop, co víš ohledně rodiny Chisaka." Mluvila velmi tiše, aby ji náhodou neslyšel někdo moc zvědavý. Dealer však nevypadal dvakrát sdílně. Až ve chvíli, kdy ji žhnuli oči. Její duhovka najednou byla jak oheň, ale jen na pár sekund, než se zas vrátila do původní barvy. Po chvilce se pousmála. Získala informace, co chtěla, ale nebyly ji moc k čemu. Tyto informace dostala už tolikrát, že si začínala myslet, že pravdu nikdy nezjistí. Ale ona se nevzdá. Otočila se na patě, až teď se rozhlédla. Zahlédla osobu, která ji byla povědomá, kterou dlouho neviděla. //To není možné. Co dělá tady?// Rychle si uvědomila, na koho se dívá. Kriminalista, který vyšetřoval vraždu její rodiny, a pak to zametl pod kobereček. Nikomu nesešlo na tom, že i ona byla v ohrožení a říkala jim to. Málem byla mrtvá a po celém rodu Chisaka by se slehla zem.

pro **Julian Mac Alastair** Sun Dec 30, 2018 4:57 pm

Postával tam u zdi a v poklidu kouřil svoji cigaretku, když se do podzemní stanice odvážila další osoba tam shora. Něco mu na ní bylo povědomého, avšak prozatím to nechával být. Povědomých mu bylo už tolik osob, že by to ani spočítat nedovedl. Jen v tomhle těle potkal tisíce a tisíce lidí. Kdyby si měl pamatovat každého z nich, praskla by mu hlava. A tak dál kouřil a byť se tvářil, že mu všichni okolo jsou naprosto ukradení, nastražil uši. Stejně jako on zamířila k tomu dealerovi. Jen se příliš nenamáhala s a rovnou na něj vybalila, oč jí jde. Koutek Julianových plných rtů se mírně pozvedl. Nepochybně zajímavá slečinka… Ale to jméno… Chisaka. To znělo ještě více povědomě. No jistě. To byla ta japonská rodina, jejíž členové byli jeden po druhém zavražděni. Všichni až na… Ni. Byla o těch pár let starší, ovšem už nebylo pochyb, že ji potkal. Že s ní dokonce kdysi mluvil a vyslýchal ji. Maličko naklonil hlavu na stranu zaujetím. Zajímavá náhoda. Neřekl jí však nic jiného, než co bylo v těchto kruzích už známo. Byla to skutečná záhada a také jeden z těch případů, na jejichž uzavření jako nevyřešených neměl sám Julian žádný podíl. Naopak to byl právě on, kdo se nadřízené snažil přesvědčit, že nějakou stopu má, jen potřebuje trochu času. Jenže lidé jsou lidé a nevidí to, co vidí nadpřirození, a tak neuspěl, případ se uzavřel a dal k ledu.

Ucítil, že se na něj dívá, a tak k ní konečně také zvedl zrak. Tentokrát už rty zkroutil do opravdového úšklebku a líně se odlepil od zdi, o níž se doposud opíral. „Tomu říkám náhoda, slečno Chisaka,“ utrousil k ní a dlouze potáhl z cigarety, aby následně pomalu vyfoukl ven kouř, který by v plicích člověka způsoboval skutečnou paseku. Ne však v Julianových. „Jak se vám vede?“ prohodil lehkým konverzačním tónem. Netušil, že má zato, že to byl tehdy on, kdo případ její rodiny uložil k ledu. A i kdyby to snad byl tušil, bylo by mu to jedno. Každý ať si věří, čemu jenom chce. Takoví už holt lidé jsou. A i nadpřirození. Ačkoliv policie pátrání vzdala, ona evidentně ne. A kdoví, nač za tu dobu přišla. Jedno ovšem bylo docela jisté – ty roky jí prospěly. Byla z ní žena a poměrně přitažlivá. Jenže stále kitsune a ano, jistě, ty mívají spoustu dobrých vlastností, avšak to neznamená, že nemohou být svedeny na cestu temnoty. Asi jako andělé.

pro **Naomi Chisaka** Sun Dec 30, 2018 5:25 pm

Za každou informací se hnala, jakoby to bylo to poslední v životě, co udělá. I její veselá část byla ochotná někoho chladnokrevně zabít a prodlužovat mu utrpení, kdyby to byl někdo, kdo ji připravil o rodinu. A kdyby jen o rodinu... Připravil ji o její život, ačkoliv ne fyzicky. Musela utéct z Japonska bez všech věcí. Neměla prakticky nic, jen na to, aby se dostala do států. Byla prakticky bezdomovec a na útěku. Když se na to podívala zpětně, bylo až neuvěřitelné kam se dostala. Své první ubytování ironicky získala od vlkodlaka. I přesto, že věděla, že právě vlkodlaci vyvraždili její rodinu, jedince neodsuzovala. Derek ji nabídl ubytování a znal ji sotva hodinu. Moc dlouho tam sice nepobyla, ale byla mu za to vděčná. Nakonec skončila u Richarda. Též ji moc neznal a překvapilo ji, že ji to nabídl, po jejich prazvláštním seznámení.
Podezřele se dívala na může, kriminalistu, který podle všeho smetl případ její rodiny ze stolu. Nesešlo ji na tom, že ho smetl ze stolu. To opravdu ne, nebyly žádné důkazy. Štvala ji jiná věc. Ona sama byla v ohrožení života a málem ji skutečně zabili, kdyby nevyhodila pojistky v celém městě a nezpůsobila několik zkratů, které zapříčinily požár. To jediný ji pomohlo k útěku. "Hodně velká náhoda." Naklonila mírně hlavu na stranu. Nikdy by ji nenapadlo, že na něj narazí ve Státech, natož v Shadow Hills. A už vůbec ne v staré stanici metra. Tohle byla hodně zvláštní náhoda. "Vlastně dobře." Vydechla a trochu se pousmála. Za ten rok a půl, co tu byla, či možná i déle, si vedla celkem dobře. Měla střechu nad hlavou, pár přátel, čisté oblečení a co jíst, i práci, co víc si mohla přát? Přála si akorát pomstu své rodiny navíc ještě. Prohlédla si ho a trochu se ušklíbla. V tom oblečení tu byl jak pěst na oko, ale ona měla ráda eleganci. Vypadal opravdu dobře. "A co vy? Kde jste se vzala právě tu?" Nechodila kolem horké kaše. Zajímalo jí to, tak proč se nezeptat. Nemyslela si, že by zrovna jeho mohla někdy potkat.

pro **Julian Mac Alastair** Sun Dec 30, 2018 5:57 pm

Zjevně se z ní za tu dobu stala drsná holka. Anebo taky ne a jen se tak tváří. Tak či onak, jisté bylo jedno – pátrání po pravdě o tom, co se stalo s její rodinou, ji nepřešlo. Osobně necítil nijaké velké nutkání zjistit, co se skutečně tehdy stalo a kdo je vraždil. Neměl s nimi nic společného, nic pro něj neznamenali. A nic pro něj neznamenala ani ona. Byla jen další kitsune, kterou potkal, nic více ani méně. Pro něj to byli jen mravenečci hemžící se kolem. A přece k nim cosi nevysvětlitelného vždycky cítil, ačkoliv dnes už to vší silou potlačoval, aby se tím nemusel zabývat. Nicméně chápal, proč na tom tolik lpí. Rodina pro ni byla důležitá. To i pro Juliana, byť už vůbec žádnou neměl a to dokonce vlastním přičiněním. Jenže který anděl může žít ve fungující rodině? Jen si sami odpovězte.

Pro něj to vlastně nebylo zase tak nečekané, že je zrovna zde. Na počátcích života s Julienem žil právě zde v tomto americkém státě, jen nedaleko města Boston. A když se po letech vrátil, bylo to tu nejen jiné, ale navíc ho to táhlo kamsi pryč, kamsi do hustých lesů, kde leželo tohle městečko. Kdo ví, proč právě sem. „Jsem rád, že se vám po tom všem daří dobře,“ pokývl zlehka a abychom byli upřímní, pravda to tak docela nebyla. Jenže ani lež. Nesešlo mu na tom. Klidně mohla být mrtvá a už by si na ni ani nevzpomněl. Takhle… Inu, její tuhý kořínek ho překvapil. „Kdysi dávno jsem nedaleko odtud žil, než jsem se vydal na cestu po světě. Teprve před pár měsíci jsem se sem vrátil,“ vysvětlil stručně a krátce přeběhl očima po okolních stínech stanice. Dealer nedaleko ve výklenku hltal každé jejich slovo, poněvadž doufal, že tak získá nějakou další drahocennou informaci, kterou by mohl prodat dál. Julian do něj zabořil tvrdý, nekompromisní pohled, který ho spolehlivě vyhnal a donutil ho dopřát jim soukromí. „Zjistila jste za ty roky něco nového? Zjevně jste nepřestala pátrat,“ zajímal se. Ani on nechodil kolem horké kaše, když už si s tím ona začala. A co on ví, třeba přeci jen našla nějaké vodítko a třeba by se to celé konečně objasnilo. Ani si to neuvědomil a začal se dostávat do svého pátracího módu. Nechtěl pravdu, chtěl pátrat. Sklopil krátce pohled k nedopalku, který držel mezi dlouhými prsty, a s nedbalou elegancí ho otřel o kachličky, aby ho udusil a upustil na zem do změti sutin, dalších nedopalků, injekčních stříkaček, použitých kondomů a kdoví, co vše se tam ještě schovávalo. Měl nutkání si okamžitě zapálit další, ale řekl si, že pro teď se bude soustředit na konverzaci. Natáhl si tedy na holou ruku druhou koženou rukavici a založil si ruce do kapes kabátu.

pro **Naomi Chisaka** Sun Dec 30, 2018 6:51 pm

Nikdy by se nenazvala drsnou holkou, opravdu ne. Ale život ji značně nakopal a ona přestala být taková naivní dívenka. Nikdy nebyla úplně naivní, ale aby byla drsná... To už spíš byla naivní. Teď to bylo jiné. Nikomu nedůvěřovala. Život ji připravil o vše a ona se musela naučit o sebe postarat a zas se probojovat na vrchol. Nemínila zemřít zapomenuta někde u silnice, aniž by dokončila svůj cíl. Byla ochotná svůj dlouhý život kitsune zasvětit do několika krutých vražd, jen aby se pomstila. Nemínila je jen zabít, ale mučit je. Za to, že musela najít své rodiče a především svou matku v tak hrozném stavu. Ten obrázek z paměti nikdy nevymaže.
Přimhouřila oči na jeho slova. Zrovna on, že by byl rád, že se má dobře. To určitě. Tvářil se spíše jako ten typ, kterému je to jedno. Ani netušila proč, ale štvalo jí to. Trochu ji překvapilo, že tady žil a nakonec se vrátil. //Shadow Hills něčím skutečně láká. Potkala jsem minimálně už tři vlkodlaky a nejspíš i čaroděje. I na Richardovi mi něco nesedí, ale to bude možná ta jeho paranoia. Co je zač tenhle?// Mysl ji běžela na plné obrátky. Nemohla si dovolit si na někoho jen tak vyhrknout kdo je. Párkrát se jí to už stalo, když se zas dostala do společnosti po tak dlouhé samotě, ale ponaučila se. Párkrát zamrkala, nad jeho otázkou. Nebyla si jistá, jestli ho to skutečně zajímá. "To máte pravdu. Nepřestala. Když se už na to policie tam vykašlala, i na to, že mi šlo o život. Já jsem to nevzdala." Vydechne a pohled ji sklouzne jako jemu k nedopalku. Nenazvala by se kuřákem, ale ani nekuřákem. Práce zdravotní sestry nebyla nejlepší a byla hodně náročná na psychiku, a tak se nejednou uchýlila k cigaretám. Nebála se o své zdraví. Regenerace se o to postarala. "Jak se to vezme. Tuhle informaci jsem už věděla v Japonsku, jen se k vám nikdy nedostala." Olízla si rty a jemně se kousla do rtu. Jedním tahem si stáhla šálu z vlasů a dala jim tam volnost, aby se rozprostřely po jejích ramenou a zádech. "Máte jednu navíc?" Kývla hlavou k nedopalku, než zas vyhledala jeho oči a zvědavě se do nich zadívala. Skoro jakoby se mu snažila dostat do hlavy, ačkoliv nic takového neuměla.

pro **Julian Mac Alastair** Sun Dec 30, 2018 7:21 pm

No ano, vskutku zde žil, jen to bylo před daleko delší dobou, než si ona nejspíše představovala. Nějakých tři sta let, snad i více. A co za tu dobu dokázal? Přesně, vůbec nic. Dokázal pouze padnout a zničit úplně vše. Neudělat to, zbláznil by se. Jakmile jednou poznal, jak to celé doopravdy je a jací lidé jsou, nedovedl by být dále Grigorim. Jeho existence by to jednoduše neunesla. Vtom uslyšel v hlavě její hlásek. Nečetl ostatním myšlenky účelně, většinou stejně přemýšleli nad naprosto bezvýznamnými věcmi, ovšem tohle bylo zajímavé. Tak ona si myslí, že není tak docela člověk. Dobrý odhad. Nehodlal jí to však usnadnit tím, že by jí snad jenom tak prozradil, co je zač.

Nevesele se uchechtl nad tím, co řekla. „Nevykašlala. Neměli žádné důkazy a nemohli ztrácet svůj drahocenný čas vzhledem k tomu, kolik nových případů denně dostávali,“ opravil ji a zněl dosti ironicky. I ten jeho úšklebek se proměnil. Teď v něm bylo cosi… výsměšného. Ale ne vůči Naomi, vůči lidské policii. Schválně taky nemluvil o policii či kriminálně jako o nás. Byť nosil jejich odznak, dostával od nich zaplaceno a používal jejich prostředky, nikdy se necítil být jedním z nich. Protože ani není. Není člověkem, byť tak vypadá. A ve skutečnosti k nim nikdy tak úplně nepatřil. Necítil k nim loajalitu, nepracoval u nich, aby pomáhal. „Nedalo se nic dělat. Náčelník zavelel a tak to bylo,“ pokrčil rameny. „A to, že vám šlo o život? Prosím vás, to je ani nenapadlo,“ obrátil nad tehdejším počínáním japonské policie oči. Jak jinak také. Něco je příliš složité a obtížné? Odložíme to. Nedostatek důkazů? Uzavřeme to. Zaplaceno dostanou tak jako tak a už jim může být jedno, že vrazi a násilníci budou dále pobíhat tam venku. Další důkaz lidské prohnilosti. „Ano?“ pobídl ji, aby mluvila dál. Teď už vypadal daleko zaujatěji tím, co říká. Něco věděla, ale s policií se o to nepodělila. Leda by to opět souviselo s nadpřirozenem a nemohla. Jeho oči pronásledovaly její ruku, která propustila její tmavé vlasy ze zajetí šály. Chtěl si tu další nechat až za chvilku, ale když už se ho zeptala… Přece ji nenechá kouřit samotnou. „Mám,“ blýskl úsměvem a pouzdro s cigaretami opět spatřilo mdlé světlo stanice. Otevřel ho a na dlani ho natáhl k Naomi, aby si jednu mohla vytáhnout. Napodobil ji a pouzdro vyměnil za zapalovač. Prvně připálil dámě a následně i sobě. „Opravdu jste si myslela, že zrovna tady něco zjistíte?“ odfrkl si a pohrdavě se porozhlédl kolem. Na určité informace to tu použitelné je, ale něco takového jako mnohonásobná vražda někde v Japonsku? Těžko. Leda by Naomi věděla něco víc. Prostitutky se slézaly čím dál víc, malovaly se a upravovaly vyzývavé oblečení. Nevypadaly však jako něco, oč by Julian kdy stál. Ztracené, tragické existence. Brzy vyrazí do sousedních ulic na lov.

pro **Naomi Chisaka** Sun Dec 30, 2018 8:27 pm

Věděla, že existují bytosti, které dokážou číst myšlenky druhým, ale nenapadlo ji, že proti jedné stojí. Nehlídala si na co myslí. Hlavou ji toho kolovalo spousta, ale málo co bylo takové, že nad tím skutečně přemýšlela. To, co byl on zač, ji ale hodně vrtalo hlavou. Nemohla ho nijak poznat, a to ji iritovalo. Skoro až pobaveně se na něj zadívala. "Svůj drahocenný čas. To, že tam pobíhal vrah, či více vrahů, kteří zabili dohromady patnáct lidí, jim bylo úplně jedno?" dala ale ruku nahoru, že odpověď rozhodně nečeká. I její hlas byl značně ironický. Nikdy japonské policii moc nevěřila, ale i přesto ji to udivilo, že tam nechali pobíhat sériového vraha. Pak naklonila hlavu na stranu. Že je to nenapadlo? Sama je prosila, skoro až brečela, že po ni někdo jde. Že už ji málem ublížil, ale zvládla utéct. Tehdy nad tím mávli jen rukou, že se ji to jen zdálo. //Jasně, jen se mi to zdálo, když mě držel pod krkem. Ačkoliv toho by nechytli, když po něm zbyl jen uhel.// Pomyslela si bloumajíc ve svých vzpomínkách. Tolik ji to vrtalo hlavou. bylo moc otázek a velmi málo odpovědí. A ještě méně způsobů, jak je zjistit. Zvláštně ji zajiskřili oči, když ji pobídl, aby mluvila dál. "Jste moc zvědavý. Proč váš to zajímá? Má rodina i já jsme vám ukradení," zaujal ji. Kvůli čemu se o to zajímal? Neměli mezi sebou žádnou spojitost, nic si nedlužili, aby měl důvod se o to byť jen trochu zajímat. Zatřásla hlavou, aby její vlasy dostaly ještě větší volnost. Potěšeně se usmála, když ji cigaretu nabídl. Jednu si vytáhla a dala si ji k rtům. Pak se k němu trochu naklonila, až mohl být cítit její parfém. Nikdy nebyla příliš navoněná, jen zlehka, decentně, jemnou květinovou vůní. Popotáhla a brzy se, už se zapálenou cigaretou, narovnala. Cigaretu zásadně držela mezi palcem a ukazováčkem. Vydechla kouř a vytvořila z něj několik kroužků. "Vím, že se ta informace tady může objevit. Už jen proto, že jsem tu byla napadena stejnými lidmi," odvětila tiše. Byl to necelý půlrok, co tady byla, když narazila na vlkodlaka, který ji znal. Co víc, že ji znal, znal i její rodinu. Žádný informace však od něj nezískala. Málem přitom zahynula, kvůli stříbrným kulkám. Měla namále, ale nakonec to byla ona, kdo odcházel jako vítěz. Ačkoliv si tak nepřipadala. Zbavila se jeho těla a vyčkávala, co se bude dít. Další vlkodlaci se však neobjevili a za ní ani nikdo nepřišel od policie se vyptávat. "A děkuji," zvedla cigaretu a jemně se na něj usmála.

pro **Julian Mac Alastair** Sun Dec 30, 2018 9:42 pm

Byl docela rád, že nemůže poznat, co je on zač. Zbavil se tak všech těch nechutných předsudků případně dalších nepříjemností, když zrovna narazil na jiného anděla, který ve své pošetilosti zatoužil alespoň na chvíli zbavit zemský povrch jednoho Padlého. Mávl nad tím rukou a zakoulel očima. „Bez důkazů se nikam pohnout nemohli. Víte, kolik neusvědčených vrahů běhá po tomhle světe?“ zablesklo se mu v očích. Koneckonců on sám patřil mezi ně. Ne že by ho to příliš trápilo. „Policie je se svými šlechetnými a čestnými metodami krátká. Zářný příklad vidíte i v tomto městě,“ prohlásil nakonec a výmluvně se zašklebil. Mizející detektivové, nedostatek strážníků, neochota města financovat lepší prostředky… Chudáčci lidé, které má tahle obranná složka chránit. Jenže jak mohou lidé chránit lidi před nadpřirozenem? Před démony, pekelnými psy, dokonce i před těmi primitivními upíry? Jediná jejich výhoda je v jejich početnosti.

Úlisně se pousmál. Ano, skutečně zvědavý byl. Teď už ano. „Ano, ano, budu brzy starý,“ pokynul netrpělivě rukou, „možná máte pravdu, avšak…“ dramaticky se odmlčel a zkroutil rty ve velice samolibém úsměšku. „Snad o tom ještě nevíte, ale potřebujete mne.“ Odvážné tvrzení, to tedy rozhodně. „A co bych vám neprozradil, co mne k tomu vede? Věc se má tak, že jste mě zaujala. Vy a případ vaší rodiny. Víte, samotné oběti mi jsou ukradené, nesloužím společnosti jakožto nějaký neschopný ochránce zákona. Jen se nudím,“ upřel na ni pohled a zatímco jeho úsměv rostl s každým slovem, znepokojivost čišící z jeho pronikavých očí narůstala. Tentokrát nemohlo být o pravdivosti jeho tvrzení pochyb. Zeptala se na cigaretu, a co by jí jednu nevěnoval? Není přeci neomalený skrblík. Cigaret může mít klidně celé moře. A tak jí nabídl ze svého pouzdra. Zásadně je totiž nenosí v jejich původních baleních. Daleko lépe vypadá, když vytáhnete pěkné pouzdro na cigarety než nějakou otřepanou krabičku. Jak se tak k němu nakláněla, dostal příležitost nasát její parfém. Seděl k ní. Něco podobného očekával. S drobným úsměvem se díval na kroužky, které vypouštěla, a sám roztahal tu svoji. Vzápětí už se kolem nich vznášely opět chuchvalce dýmu. „Jako pravá dáma,“ okomentoval její držení cigarety a samotné kouření s pobaveným ušklíbnutím. Možná si jí tak trochu dobíral a možná ani ne. U něj je to vždy těžké rozlišit. „Ach tak,“ odvětil a maličko nakrčil obočí. Potom to dávalo o něco větší smysl, že se vyptává zrovna zde. „Ale unikla jste,“ podotkl a povzdechl si, „možná jen chtějí dokonat, co začali, nic víc. A s tímto městem nemají nic společného,“ řekl a zamyšleně se zadíval na cigaretu mezi svými prsty. Kdo a proč je zavraždil? A proč jim tolik jde o to, aby se zbavil všech členů této rodiny? Nechtělo se mu věřit, že by šlo o nějaké druhořadé lidské vrahy. Či vraha. Ale ne, tohle bylo organizované a precizně provedené, rozhodně ne práce jedince. Leda, že by to byl jedinec s mimořádným nadáním.

pro Sponsored content

Train station ruines

Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines

Re: Train station ruines